Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding tax on interest on arrears from unpaid wages.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint against lower court rulings concerning the taxation of interest on unpaid wages. The applicant argued that such interest should not be mandatory taxed and calculated from gross wages rather than net pay. The court found no violation of fundamental rights as lower courts correctly applied laws and principles, noting that administrative decisions did not legally bind the civil court but merely informed its reasoning.
Legislator-Regeste
KI-generiertZákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy: The Constitutional Court may intervene only if lower courts violate constitutionally guaranteed fundamental rights, and mere procedural errors in citing administrative decisions do not justify such intervention.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele S. K., zastoupeného JUDr. Tomášem Davidem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 1, Dlážděná 4, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 19 Co 225/2008-168 ze dne 22. února 2011 a proti usnesení Městského soudu v Brně č. j. 75 E 318/2007-151 ze dne 8. prosince 2009 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení principů a práv zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 2 odst. 3, čl. 11 odst. 1 a čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 75 E 318/2007 Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Brně usnesením č. j. 75 E 318/2007-151 ze dne 8. prosince 2009 zastavil podle ust. § 268 odst. 2 výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky nařízený proti povinné Vodárenské akciové společnosti, a.s. (dále jen "povinná") k návrhu stěžovatele usnesením Městského soudu v Brně č. j. 75 E 318/2007-99 ze dne 23. května 2007 ve spojení s opravným usnesením Městského soudu v Brně č. j. 75 E 318/2007-123 ze dne 27. července 2007 (výrok I.), zrušil výrok II. usnesení Městského soudu v Brně č. j. 75 E 318/2007-99 ze dne 23. května 2007, kterým byla uložena povinné povinnost zaplatit stěžovateli náklady spojené s nařízením výkonu rozhodnutí v částce 23.702,- Kč a 20.810,- Kč (výrok II.) a uložil stěžovateli zaplatit povinné náklady výkonu rozhodnutí ve výši 9.163,50 Kč. K odvolání stěžovatele a povinné Krajský soud v Brně usnesením č. j. 19 Co 225/2008-168 ze dne 22. února 2011 usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil (výrok I.), ve výroku II. změnil tak, že uložil stěžovateli povinnost zaplatit povinné na nákladech řízení částku 9.600,- Kč (výrok II.) a uložil stěžovateli zaplatit povinné na nákladech odvolacího řízení částku 5.520,- Kč (výrok III.). K dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením č. j. 20 Cdo 2006/2011-181ze dne 24. dubna 2012 řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Brně č. j. 75 E 318/2007-151 ze dne 8. prosince 2009 zastavil (výrok I.), dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 19 Co 225/2008-168 ze dne 22. února 2011 odmítl (výrok II.) a uložil stěžovateli zaplatit povinné na nákladech dovolacího řízení částku 1.560,- Kč (výrok III.)
Podstatou ústavní stížnosti je námitka stěžovatele, že úroky z prodlení z dlužné mzdy, které byly stěžovateli přiznány exekučním titulem, neměly být povinnou zdaněny a že výpočet těchto úroků neměl být proveden z čisté mzdy, když podle názoru stěžovatele měl být proveden ze mzdy hrubé.
Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Postup v soudním řízení včetně interpretace a aplikace právních předpisů je záležitostí obecných soudů.
V posuzovaném případě Ústavní soud žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah neshledal. Podle přesvědčení Ústavního soudu obecné soudy svými v záhlaví citovaným rozhodnutími (stejně jako Nejvyšší soud svým výše uvedeným rozhodnutím, které však stěžovatel ústavní stížností nenapadl) rozhodly v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině. Svá rozhodnutí přehledně, logicky a srozumitelně odůvodnily (přičemž drobné pochybení soudu prvního stupně stran rozhodnutí o nákladech řízení napravil odvolací soud), a Ústavní soud nemá závěrům v nich učiněným co vytknout. Protože pokládá za zcela zbytečné znovu opakovat argumentaci obecných soudů, pouze na ni, s jednou výhradou, odkazuje s tím, že žádné porušení práv stěžovatele neshledal.
Uvedená výhrada se váže k části odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, v němž odvolací soud uvádí, že rozhodnutím Finančního úřadu ve Znojmě v řízení, kterým byl prověřen postup povinné stran zdanění úroků z prodlení a jímž byla stížnost stěžovatele na postup povinné zamítnuta, je soud vázán. Toto konstatování zpochybňuje též stěžovatel a Ústavní soud dospěl k závěru, že není správné, když ve smyslu ust. § 135 občanského soudního řádu soud tímto rozhodnutím vázán nebyl, nýbrž z něho měl pouze vycházet. Toto pochybení odvolacího soudu však nemá žádného vlivu na správnost ani ústavnost jeho rozhodnutí, neboť odvolací neopřel své závěry toliko o uvedené rozhodnutí, nýbrž je blíže rozvedl a odůvodnil a je zřejmé, že ačkoli použil formulaci o vázanosti tímto rozhodnutím, ve skutečnosti z něj jenom vycházel, resp. toto rozhodnutí použil jako pouze jeden z (více) argumentů svědčících o správnosti postupu povinné.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. října 2012
Vlasta Formánková v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu