Constitutional Court dismisses constitutional complaint as frivolous due to de minimis rule and lack of appeal rights.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaints filed by two individuals against a district court's dismissal of their claim for overdue interest. The applicants argued that the lower court violated their fundamental rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms and the European Convention on Human Rights. The Court applied the de minimis rule, determining the complaint was frivolous because the disputed monetary amount was trivial and no ordinary appeal was available against the lower court's decision.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if they concern trivial matters (de minimis) where the alleged violation of fundamental rights is not significant enough to warrant constitutional review.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 8. října 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, ve věci navrhovatelů 1) T. M. a 2) J. P., zastoupených JUDr. Pavlem Liškou, advokátem se sídlem Krupská 1741/4, 100 00 Praha 10, o ústavní stížnosti proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. srpna 2012 č. j. 26 C 357/2010-56, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatelé napadli v záhlaví uvedený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10, jímž byla zamítnuta ve vztahu ke každému z nich (výroky I. a II.) žaloba o zaplacení blíže specifikovaných úroků z prodlení a rozhodnuto o nákladech řízení (výrok III.). Stěžovatelé tvrdili, že tímto rozhodnutím obecný soud zasáhl do jejich ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 1, čl. 11 odst. 1, 4, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k této úmluvě. Pro své podrobně rozvedené výhrady se následně domáhali, aby Ústavní soud napadený rozsudek nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Z judikatury Ústavního soudu je zřejmé, že při rozhodování o ústavních stížnostech aplikuje pravidlo "de minimis"; jinak řečeno odmítá se zabývat "maličkostmi", tj. věcně projednávat "ústavní stížnosti bagatelní povahy". Činí tak nicméně toliko se současným přihlédnutím k intenzitě tvrzeného porušení ústavních práv. Jedním z důvodů pro závěr o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti je v těchto souvislostech také skutečnost, že proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí zákon nepřipouští s ohledem na nízkou výši peněžitého plnění řádný, resp. mimořádný opravný prostředek. Ve věci stěžovatelů je to ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. o nepřípustnosti odvolání [souhrnně se Ústavní soud vyjádřil k naznačenému přístupu s poukazem na svoji další judikaturu kupř. v usnesení
sp. zn. IV. ÚS 2777/11
ze dne 27. prosince 2011 (dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz)].
Ústavní soud po posouzení obsahu ústavní stížnosti podřadil kontext záležitosti stěžovatelů pod uvedená kritéria; v důsledku toho bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. října 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu