Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 3720/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.3720.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against ordinary court costs ruling as procedurally correct.

Geschäftsnummer I.ÚS 3720/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Transconsult International s.r.o. against a regional court decision confirming litigation costs. The applicant argued that lower courts failed to assess the case in broader context and violated the right to court protection, but the court found no such violation. The court ruled that ordinary courts correctly applied procedural rules and established case law, making the complaint clearly unfounded and outside the Constitutional Court's jurisdiction to review general court decisions.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional Court lacks jurisdiction to review legality of ordinary court decisions or costs rulings unless application of law is arbitrary and unjustified.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal litigation costs ruling ordinary court jurisdiction procedural correctness right to court protection

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů
Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele zjištěn nebyl a Ústavní soud proto jeho stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 8. října 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, o ústavní stížnosti TRANSCONSULT INTERNATIONAL s. r. o., se sídlem v Praze 4, Chodovská 228/3, zastoupené Mgr. Janem Škeříkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Táborská 619, proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 47 Co 211/2011 ze dne 30. července 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na soudní ochranu zaručovaného čl. 36 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označené rozhodnutí odvolacího soudu a domáhá se jeho zrušení.

Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti a obsahu napadeného rozhodnutí i rozhodnutí soudu I. stupně, byl napadeným usnesením odvolacího soudu potvrzen výrok II. usnesení Městského soudu v Brně sp. zn. 215 C 55/2010 ze dne 14. května 2010. Tímto rozhodnutím, po té, co po podání žaloby stěžovatel v postavení žalovaného zaplatil žalovanou částku a žalobce vzal žalobu zpět, soud I. stupně zastavil dané řízení podle § 96 odst. 2 o. s. ř. a podle ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. stanovil stěžovateli povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 10 630,- Kč. Potvrzující výrok o nákladech řízení odůvodnil odvolací soud v podstatě tím, že důvodnost žaloby je třeba z pohledu aplikovaného ustanovení posuzovat procesně, z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavku žalobce.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel v podstatě s odkazem na skutkové okolnosti dané věci, které podrobně popisuje, oponuje závěru obecných soudů o důvodnosti podané žaloby s tím, že soudy postupovaly formálně a v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, když neposoudily věc v širších souvislostech.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých podmínek a okolností se cítí oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů. Ústavnímu soudu jako orgánu ochrany ústavnosti nepřísluší přezkoumávat zákonnost rozhodnutí obecných soudů (nález ve věci

sp. zn. II. ÚS 45/94

: in Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, vydání 1, č. 5, Praha 1995). Totéž platí i pro rozhodnutí o nákladech řízení, kdy obecný soud aplikuje v rozhodnutí jiné ustanovení, než to, které by měl podle přesvědčení stěžovatele použít, a užití aplikovaného ustanovení řádným způsobem zdůvodní. Tak se také v posuzovaném případě, kdy, jak nutno dodat, obecné soudy postupovaly zcela v souladu s příslušnými procesními předpisy a ustálenou soudní praxí i judikaturou, stalo a na zdůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu lze zcela odkázat. Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele zjištěn nebyl a Ústavní soud proto jeho stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. října 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu