Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 2890/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.2890.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal against bankruptcy partial distribution due to lack of procedural review rights.

Geschäftsnummer IV.ÚS 2890/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by STIMBUILDING, s. r. o., against a Prague Municipal Court decision approving a partial distribution in a bankruptcy proceeding. The applicant argued that the court violated her right to a fair process and property rights by ignoring her disputed claim without proper review. The court ruled that the single-instance civil procedure for this case did not violate constitutional guarantees, as the matter was deemed of minor significance and did not warrant a second instance.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as manifestly unfounded when the applicant's claim of a violation of the right to a fair process is based on a single-instance civil judgment in a case of minor significance, where no extreme deviation from essential standards occurred.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint bankruptcy distribution right to fair process single instance procedure manifestly unfounded insolvency law property rights

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
čl. 11 Listiny základních práv a svobod
§ 301 insolvenčního zákona
§ 203 insolvenčního zákona
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Z výše vyložených důvodů Ústavní soud odmítl podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
IV. ÚS 1362/11
Constitutional Court dismisses appeal for unconstitutionality of evidence security deposit rule due to exhaustion of remedies.
I. ÚS 227/11
Constitutional Court dismisses appeal as unfounded and part inadmissible due to exhaustion of remedies.
IV. ÚS 1554/08
Constitutional Court of Czechia ruled preliminary measures violating fair trial rights due to lack of defense opportunity.
Pl. ÚS 33/09
Constitutional Court dismisses Supreme Administrative Court's request to revoke the one-instance disciplinary rule for judges.
IV. ÚS 101/01
Constitutional Court dismisses appeal against civil judgment and invalidation of appeal ban for minor debt cases.
II. ÚS 771/06
Constitutional Court dismisses appeal against court fee exemption denial due to procedural defects and time limits.
II. ÚS 615/09
Constitutional court appoints guardian for minor in custody case due to lack of legal representation.
III. ÚS 2612/07
Constitutional Court dismisses appeal as clearly unfounded due to lack of constitutional violation in contract interpretation.
III. ÚS 173/02
Constitutional Court voids lower court ruling for arbitrary application of law due to omitted evidence and lack of reasoning.
III. ÚS 150/03
Constitutional Court voids civil judgment for missing procedural requirements and rejects statute invalidation request.
I. ÚS 3143/08
Constitutional Court quashes civil judgment for bagatelní case due to lack of fair trial guarantees and insufficient reasoning.
I. ÚS 1980/08
Constitutional court allows claim against district court for unfair process in bagatelle dispute due to lack of opportunity to respond.
I. ÚS 1744/10
Constitutional Court found fair trial violation in minor land dispute due to lack of adequate argumentation time.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelky STIMBUILDING, s. r. o., se sídlem Holečkova 31, 150 00 Praha 5, zastoupené Mgr. Janem Šafránkem, advokátem, AK se sídlem Vodičkova 707/37, 110 00 Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 7. 2012 č. j. MSPH 60 INS 3960/2010-B-104, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti tohoto usnesení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení obecného soudu v insolvenční věci dlužníka STIM TOOLS, a. s., pro hrubé porušení jejího práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a dále práva na ochranu vlastnictví zaručeného článkem 11 Listiny. Dále stěžovatelka žádá odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, neboť tak nedojde k nezvratnému kroku v podobě výplaty částečného rozvrhu a nevznikne tak škoda na straně stěžovatelky tím, že zbylá hodnota majetkové podstaty nebude k úhradě pohledávky stěžovatelky za majetkovou podstatou dlužníka dostatečná.

Z podané ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil Ústavní soud, že Městský soud v Praze napadeným usnesením povolil částečný rozvrh přihlášených pohledávek, k němuž bude použita část výtěžku zpeněžení majetkové podstaty ve výši 5 000 000 Kč (výrok I.) a určil poměr uspokojení pohledávek věřitelů (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že návrhu insolvenční správkyně na povolení částečného rozvrhu vyhověl, neboť odpovídá intencím ustanovení § 301 insolvenčního zákona, přičemž nepřihlédl k nesouhlasnému stanovisku stěžovatelky, jejíž pohledávka za majetkovou podstatou dosud nebyla najisto postavena, je zcela sporná a nebyla zatím uplatněna ani v režimu ustanovení § 203 insolvenčního zákona.

Stěžovatelka uvádí, že eviduje pohledávku za majetkovou podstatou dlužníka v celkové výši 3 372 281,99 Kč, která byla řádně a včas uplatněna vůči insolvenční správkyni. Je názoru, že stav zpeněžení majetkové podstaty dlužníka neumožňuje částečný rozvrh ve výši 5 000 000 Kč, neboť dlužník nedisponuje takovou hotovostí, která by dovolila jak řádnou úhradu všech ze zákona přednostně uspokojovaných pohledávek, tak částečný rozvrh v dané výši. Nadto nelze ani předpokládat, že by dlužník v budoucnosti dostatečnou hotovostí disponoval, protože jediný jeho významnější majetek byl již prodán. Stěžovatelka dodává, že insolvenční správkyně sice rozporuje výši pohledávek stěžovatelky, avšak svá tvrzení řádně nepodložila ani se kvalifikovaně nevyjádřila k jednotlivým podkladům.

Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložila včas k podání ústavní stížnosti oprávněná a advokátem zastoupená stěžovatelka; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.

S ohledem na skutečnost, že proti napadenému rozhodnutí obecného soudu zákon nepřipouští odvolání, považuje Ústavní soud za nutné připomenout, že v českém civilním procesu se sice uplatňuje princip dvouinstančnosti řízení, avšak tento princip neplatí zdaleka bezvýhradně. Z ústavněprávního hlediska není soudní řízení povinně dvoustupňové, s výjimkou věcí trestních, u kterých tento požadavek vyplývá z článku 2 protokolu č. 7 k Úmluvě. Jinak řečeno, Listina ani článek 6 odst. 1 Úmluvy nezavazují stát ke zřizování odvolacích či dovolacích soudů v civilních věcech (srov. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 1362/11

ze dne 31. 5. 2011, usnesení

sp. zn. I. ÚS 227/11

ze dne 1. 11. 2011 dostupná na http://nalus.usoud.cz), a tudíž právo podat odvolání proti soudnímu rozhodnutí obecně ústavním pořádkem garantováno není [srov. nález

sp. zn. IV. ÚS 1554/08

ze dne 15. 1. 2009 (N 12/52 SbNU 121), odst. 26, a nález

sp. zn. Pl. ÚS 33/09

ze dne 29. 9. 2010 (N 205/58 SbNU 827; 332/2010 Sb.), odst. 44]. Ústavní soud dal v řadě svých rozhodnutí zřetelně najevo, že jednostupňové soudnictví o věcech, jež jsou menšího, či dokonce tzv. objektivně bagatelního významu, nevybočuje z ústavních mezí a že i hodnotové omezení přípustnosti opravného prostředku nepředstavuje denegationem iustitiae, nýbrž jde o promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti takových sporů do výkladu základních práv, resp. do jejich hranic [srov. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 101/01

ze dne 18. 6. 2001 (U 22/22 SbNU 387), usnesení

sp. zn. II. ÚS 771/06

ze dne 11. 1. 2007, usnesení

sp. zn. II. ÚS 615/09

ze dne 18. 11. 2009].

Těmto východiskům pak koresponduje názor, že při vyloučení přezkumu takových rozhodnutí ve druhé instanci obecného soudu by bylo nelogické připustit automatický posun jejich přezkumu do roviny soudnictví ústavního; Ústavní soud připustil, že úspěšné uplatnění ústavní stížnosti, jež nevychází z ničeho jiného než z tvrzení, že bylo porušeno ústavně garantované právo na spravedlivý proces, resp. soudní ochranu (článek 36 odst. 1 Listiny), předpokládá splnění vskutku přísně kladených podmínek; opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu zpravidla jen v případech extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (srov. usnesení ze dne 5. 6. 2008

sp. zn. III. ÚS 2612/07

a další rozhodnutí v něm citovaná). O tom, že taková byť výjimečná situace může nastat, svědčí nálezy, kterými Ústavní soud věc meritorně pojednal [např. nález

sp. zn. III. ÚS 173/02

ze dne 10. 10. 2002 (N 127/28 SbNU 95), nález

sp. zn. III. ÚS 150/03

ze dne 6. 11. 2003 (N 128/31 SbNU 149), nález

sp. zn. I. ÚS 3143/08

ze dne 17. 3. 2009 (N 59/52 SbNU 583), nález

sp. zn. I. ÚS 1980/08

ze dne 6. 1. 2009 (N 1/52 SbNU 3), nález

sp. zn. I. ÚS 1744/10

ze dne 6. 9. 2010 (N 184/58 SbNU 613)]; takováto situace není však v základu případu stěžovatelky.

Z výše vyložených důvodů Ústavní soud odmítl podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. října 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu