Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 3142/11 ECLI:CZ:US:2012:4.US.3142.11.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal as partly inadmissible due to pending proceedings and partly unfounded.

Geschäftsnummer IV.ÚS 3142/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint without a hearing, ruling it partly inadmissible and partly unfounded. The petitioner argued that general courts delayed proceedings excessively, causing him to miss deadlines for property restitution claims regarding his deceased father. The court held that general courts properly addressed these delays and that the case remained pending, preventing final review.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the case is not yet concluded, and unfounded if the lower courts have already adequately addressed the alleged procedural errors.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint inadmissibility pending proceedings unfounded appeal judicial delay property restitution paternity claim

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaných rozsudků obecných soudů.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Ve vztahu k této části ústavní stížnosti Ústavní soud návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítá pro nepřípustnost, neboť věc nebyla dosud skončena.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ve zbývající části Ústavní soud odmítá ústavní stížnost v souladu s ustanovením § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické, ve věci ústavní stížnosti J. S., právně zastoupeného advokátem JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, Jugoslávská 12, Praha, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 9. 2008 sp. zn. 22 C 68/2007, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2010 sp. zn. 13 Co 335/2009 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2011 sp. zn. 30 Cdo 1829/2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 19. 10. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaných rozsudků obecných soudů.

Ústavní soud přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II. Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal přiznání přiměřeného zadostiučinění a náhrady škody ve výši 900.276.905,- Kč s příslušenstvím. Důvodnost byla ze strany stěžovatele spatřována především v tom, že obecné soudy rozhodovaly příliš dlouho o jeho návrhu na ustanovení opatrovníka jeho zemřelému otci a jeho návrhu proti ustanovenému opatrovníkovi na určení otcovství. S ohledem na délku soudních řízení stěžovateli prošla tříletá lhůta k podání žádosti o obnovu řízení a stěžovatel po určení, že J. M. S. je jeho otcem, nemohl podat návrh, v jehož rámci by se domáhal majetkové restituce. Stěžovatel je přesvědčen, že splnil prokázání škody způsobené prodlevami soudních řízení, a to bez ohledu na to, že si svůj návrh na určení otcovství mohl podat dříve.

Z ústavní stížností napadeného rozsudku obvodního soudu vyplývá, že tento dospěl k závěru, podle něhož se obecné soudy v řízení o ustanovení opatrovníka a v řízení o určení otcovství dopustily procesních pochybení, projevující se v neúměrné délce soudních řízení. Z toho důvodu byla stěžovateli přiznána z titulu náhrady škody částka ve výši 20.000,- Kč s příslušenstvím. Ve zbytku byl návrh zamítnut. Rozsudkem městského soudu byl změněn odvoláním napadený rozsudek obvodního soudu v tom smyslu, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci dále ještě z titulu přiměřeného zadostiučinění částku 33.330,- Kč, a to s příslušným ročním úrokem z prodlení. K podanému dovolání byl výše citovaný rozsudek městského soudu ve výroku I., pokud jím byl potvrzen zamítavý výrok rozsudku soudu I. stupně co do částky 76.905,- Kč s příslušenstvím zrušen a věc byla vrácena městskému soudu k dalšímu řízení. Ve zbytku bylo dovolání odmítnuto.

III. Ústavní stížnost je zčásti zjevně neopodstatněná a zčásti nepřípustná.

Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů; z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda skutková zjištění mají dostatečnou a racionální základnu, zda jejich právní závěry nejsou s nimi v "extrémním nesouladu", a zda podaný výklad práva je i ústavně konformní, resp. není-li naopak zatížen "libovůlí".

V proběhlém soudním řízení se obecné soudy zabývaly především otázkou přiměřeného zadostiučinění a případnou náhradou škody, ke které mělo dojít nesprávným úředním postupem. Stěžovatel byl již v průběhu správního řízení zpraven o tom, že k úspěšnému uplatnění restitučního nároku je nezbytné prokázat příbuzenskou linii mezi jím a J. M. S. Z odůvodnění ústavní stížností napadených rozhodnutí přitom vyplývá, že již obecné soudy se námitkami stěžovatele řádně vypořádaly a z toho důvodu postačí na ně toliko odkázat. Dle náhledu Ústavního soudu nelze za nastíněných okolností považovat aplikaci klasické zásady římského práva vigilantibus iura skripta sunt, a s ní pro stěžovatele plynoucí důsledky, za rozporné s jeho ústavně zaručenými právy.

Podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jehož porušení stěžovatel mimo jiné namítá, se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení tohoto práva na soudní ochranu došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov.

I. ÚS 2/93

, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273). Nic takového však v řízení najevo nevyšlo.

Z výroku napadeného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2011 sp. zn. 30 Cdo 1829/2010 vyplývá, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2010 sp. zn. 13 Co 335/2009, pokud jím byl potvrzen zamítavý výrok rozsudku soudu I. stupně co do částky 76.905,- Kč s příslušenstvím, byl zrušen a věc byla vrácena soudu k dalšímu řízení. Ve vztahu k této části ústavní stížnosti Ústavní soud návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítá pro nepřípustnost, neboť věc nebyla dosud skončena. Ve zbývající části Ústavní soud odmítá ústavní stížnost v souladu s ustanovením § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. října 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu