Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 2037/12 ECLI:CZ:US:2012:3.US.2037.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses complaint regarding court costs allocation as no constitutional violation found.

Geschäftsnummer III.ÚS 2037/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against a district court's decision on litigation costs. The applicant argued that the awarded costs were excessive compared to the actual expenses incurred during the enforcement proceedings. The court determined that it lacks jurisdiction to review ordinary court decisions on costs unless a fundamental right is violated, which was not established here.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Law on the Constitutional Court; Constitution: Art. 95, 96; Listina: Art. 36(1), 37(3). The Constitutional Court reviews only constitutional violations in ordinary court decisions; mere errors in cost allocation do not constitute a constitutional defect absent arbitrary discretion or fundamental rights infringement.

Schlagwörter

KI-generiert
Constitutional Court jurisdiction litigation costs allocation enforcement proceedings arbitrary discretion standard fundamental rights violation

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law on the Constitutional Court, § 43(2)(a)
Constitution of the Czech Republic, Art. 95
Constitution of the Czech Republic, Art. 96
Charter of Fundamental Rights and Freedoms, Art. 36(1)
Charter of Fundamental Rights and Freedoms, Art. 37(3)
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
I. ÚS 457/05
Constitutional Court dismisses appeal claiming regional court violated rights by awarding litigation costs to the losing party.
III. ÚS 224/98
Constitutional Court of Czech Republic annuls lower court rulings for erroneous application of property restitution law.
II. ÚS 598/2000
Constitutional Court allows constitutional complaint by annulling lower court decision on litigation costs due to incorrect valuation of property subject matter.
III. ÚS 727/2000
Constitutional Court annuls regional court ruling on litigation costs due to failure to justify special diligence exception.
III. ÚS 619/2000
Constitutional Court annuls lower court costs ruling due to procedural error causing unnecessary expenses violating fair trial rights.
I. ÚS 633/05
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding civil procedure costs and fair trial rights. The court finds no arbitrary discretion in lower courts' decisions. The applicant failed to prove the lower courts acted arbitrarily or without reason. The court ruled that the lower courts' interpretation of the Civil Procedure Code was not arbitrary. The court held that the lower courts did not violate the right to a fair trial. The court concluded that the lower courts' decision was constitutionally compliant. The court determined that the applicant's claim lacked legal basis. The court rejected the applicant's request for constitutional review. The court affirmed the lower courts' jurisdiction and decision. The court emphasized the limits of constitutional review in civil cases.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 27. září 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. K., zastoupené JUDr. Marií Kostrůnkovou, advokátkou AK se sídlem Bělehradská 2759, 390 05 Tábor, proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. března 2012 č. j. 41 Nc 5658/2009-64, za účasti Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 1. června 2012, a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 5. června 2012, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. března 2012 č. j. 41 Nc 5658/2009-64, a to pro porušení čl. 95 a čl. 96 Ústavy České republiky, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. března 2012 č. j. 41 Nc 5658/2009-64 bylo rozhodnuto, že příkaz k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora Mgr. Kamila Košiny ze dne 22. května 2009 č. j. 40 EX 1730/09 - 13 se ve výroku pod bodem I mění takto: Náklady oprávněného činí částku 10 829, - Kč a náklady soudního exekutora činí částku 4.165,- Kč (výrok pod bodem I). Ve výroku pod bodem II bylo rozhodnuto, že příkaz k úhradě nákladů exekuce soudního exekutora Mgr. Kamila Košiny ze dne 22. května 2009 č. j. 40 EX 1730/09 - 13, se ve výroku pod bodem II zrušuje.

II. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že náklady oprávněné nemohou činit takovou částku, jestliže exekuce byla pro náklady nalézacího řízení ve výši 8 454,- Kč a tato částka byla zaplacena před doručením usnesení okresního soudu a dlužné částky byly zaplaceny před doručením usnesení o nařízení exekuce.

III. Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud se ve své dřívější judikatuře opakovaně zabýval rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces, a opakovaně k otázce náhrady nákladů řízení konstatoval, že tato problematika (odpovídající procesní nároky či povinnosti) zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení jejich základních práv a svobod (srov. např.

sp. zn. IV. ÚS 10/98

,

sp. zn. II. ÚS 130/98

,

sp. zn. I. ÚS 30/02

,

sp. zn. IV. ÚS 303/02

,

sp. zn. III. ÚS 255/05

, dostupné na http://nalus.usoud.cz, stejně jako všechna další rozhodnutí zde citovaná).

Ústavní soud připomíná, že je třeba mít na zřeteli, že pokud jde o konkrétní výši náhrady, není úkolem Ústavního soudu jednat jako odvolací soud nebo jako soud třetí či čtvrté instance ve vztahu k rozhodnutím přijatým obecnými soudy. Interpretovat a aplikovat relevantní pravidla procesní a hmotněprávní povahy je úlohou obecných soudů. Navíc jsou to obecné soudy, které mají nejlepší podmínky pro posouzení všech okolností konkrétního případu. Ústavní soud je ovšem oprávněn posoudit, zda postup nebo rozhodnutí obecných soudů při rozhodování o nákladech řízení vyhovovalo obecným požadavkům procesní spravedlivosti obsaženým v hlavě páté Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní soud ve své judikatuře rovněž opakovaně konstatoval, že rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně doménou obecných soudů; zobrazují se zde aspekty nezávislého soudního rozhodování. Ústavní soud není tudíž oprávněn v detailech přezkoumávat jednotlivá rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení (srov. např.

sp. zn. I. ÚS 457/05

). Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi toliko v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což by mohlo nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen např. prvek svévole. Případy, kdy Ústavní soud ústavní stížnost otevřel věcnému posouzení, jsou výjimečné (např.

sp. zn. III. ÚS 224/98

,

sp. zn. II. ÚS 598/2000

,

sp. zn. III. ÚS 727/2000

,

sp. zn. III. ÚS 619/2000

,

sp. zn. I. ÚS 633/05

).

Protože nemůže jít o nic jiného, než o zpochybnění interpretace a aplikace "obyčejného" práva, resp. příslušných procesně právních ustanovení, uplatní se zásada, že o protiústavní výsledek jde až tehdy, jestliže je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi obecně respektován, nebo je projevem libovůle soudu. Vzhledem k již zmíněné povaze rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, kdy nelze dovodit bezprostřední souvislost s jinými ústavně zaručenými základními právy a svobodami účastníka řízení, musí shora zmíněné "kvalifikované vady" dosáhnout značné intenzity, aby bylo dosaženo ústavněprávní roviny problému. Silněji než jinde se tudíž uplatňuje zásada, že pouhá nesprávnost není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu.

Žádné z možných kvalifikovaných pochybení však Ústavní soud v předmětné věci neshledal. Ústavní soud ověřil, že v projednávané věci byly dodrženy požadavky vyplývající z výše vymezeného rámce ústavního přezkumu případů věcně obdobných projednávané věci. Ústavní soud nezjistil ústavně nekonformní interpretaci aplikovaných procesních ustanovení, náhrady nákladů řízení se týkajících. Nelze tedy rozhodnutí okresního soudu hodnotit jako rozhodnutí svévolné či vykazující prvky libovůle. Po posouzení obsahu napadeného rozhodnutí Ústavní soud neshledal, že by ve vztahu ke stěžovatelce byla porušena ústavně zaručená práva.

Okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že návrh na zahájení exekuce byl podán oprávněným v době, kdy nebyla jeho pohledávka uhrazena a oprávněnému tak vznikly náklady v exekučním řízení. Nevzniklo však právo soudního exekutora na odměnu, neboť odměna soudního exekutora se určuje podle výše vymoženého plnění dle ust. § 5 vyhl. č. 330/2001 Sb. Soudní exekutor však má právo na náhradu nákladů paušálních výdajů dle ustanovení § 13 vyhl. č. 330/2001 Sb. Soud proto změnil příkaz k úhradě nákladů exekuce.

Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajícího soudu došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. září 2012

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu