Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 2036/12 ECLI:CZ:US:2012:3.US.2036.12.2 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed as inadmissible for targeting interim procedural ruling instead of final decision.

Geschäftsnummer III.ÚS 2036/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the applicant against a municipal court's refusal to grant suspensive effect to an administrative appeal. The court determined that the contested decision was merely a temporary procedural measure lacking finality, not a final judgment on the merits of the case. Consequently, the court ruled that the principle of subsidiarity required the applicant to exhaust all standard legal remedies before seeking constitutional protection.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu; Ústavní stížnost směřující proti dočasným procesním rozhodnutím je nepřípustná, neboť zásada subsidiarity vyžaduje vyčerpání všech standardních právních prostředků před ústavním nápravou.

Schlagwörter

KI-generiert
subsidiarity principle interim procedural ruling suspensive effect exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility final decision requirement administrative appeal

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou s tím, že nesměřovala proti pravomocnému rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
§ 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud nezjistil ani naplnění některé z podmínek uvedených v ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, jež stěžovatel ani netvrdil.
čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení shora uvedeného usnesení Městského soudu v Praze (dále též "městský soud") pro porušení čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
čl. 4 Ústavy ČR

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného JUDr. Milanem Hulíkem, Ph.D., advokátem v Praze 1, Bolzanova 1/1615, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2012 č. j. 5 A 41/2012-20-23, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ve své ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení shora uvedeného usnesení Městského soudu v Praze (dále též "městský soud") pro porušení čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.

Označeným usnesením městský soud nepřiznal odkladný účinek žalobě stěžovatele proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 2. 1. 2012 č. j. S-MHMP 21378/2011/Ost/Go/Vr, o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda byla ústavní stížnost podána včas a zda má i další formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, přičemž shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Jedná se o důsledek zásady subsidiarity ústavní stížnosti k standardním procesním institutům obecného práva, která jako přípustná nastupuje teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány. Nejde přitom o přepjatý formalismus při posuzování přípustnosti ústavní stížnosti, ale o výraz subsidiárního postavení ústavní stížnosti v systému prostředků sloužících k ochraně základních práv a svobod (viz i čl. 4 Ústavy ČR) a o nenarušování plynulého průběhu řízení tím, že bude napadáno každé dílčí procesní rozhodnutí vydané v jeho průběhu.

Ústavní soud se k povaze rozhodnutí o přiznání odkladného účinku žalobě vyjádřil v celé řadě usnesení (např.

sp. zn. I. ÚS 2636/07

,

II. ÚS 1269/07

,

III. ÚS 665/06

,

III. ÚS 1972/07

,

III. ÚS 2263/08

,

I. ÚS 536/09

, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz) tak, že se jedná o rozhodnutí, které je podle své povahy dočasné, neboť má pouze omezené trvání a není-li zrušeno soudem, zaniká z moci zákona. Jde tedy toliko o procesní rozhodnutí, které bylo vydáno jakožto dílčí opatření v rámci řízení, přičemž jeho účel a smysl je jen procesní. Závěry vyjádřené v těchto rozhodnutích představují stabilní judikaturu, jíž se Ústavní soud řídil i v souzené věci. Konkrétně k povaze rozhodnutí soudu o zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku správní žalobě se vyjádřil Ústavní soud ve svém usnesení

sp. zn. III. ÚS 665/06

tak, že jde o "rozhodnutí zatímní povahy, které bude v průběhu řízení nebo po jeho skončení změněno či zrušeno (srov. § 73 odst. 3, 4 s. ř. s.)", a proto se nejedná o rozhodnutí, "proti kterému by nebylo možno použít dalších prostředků. Za takovýto prostředek v uvažovaném smyslu je totiž třeba pokládat projednání věci samé a rozhodnutí." Z toho Ústavní soud dovodil, že "rozhodnutí správního soudu o odkladném účinku žaloby nemůže být zásadně pokládáno za rozhodnutí, proti kterému by byla ústavní stížnost přípustná". Posuzovaná ústavní stížnost "tedy v podstatě brojí (...) proti rozhodnutí ve věci, o které řízení před obecnými soudy nebylo dosud pravomocně skončeno (srov. přiměřeně usnesení

sp. zn. III. ÚS 119/98

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 12, str. 489)". Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou s tím, že nesměřovala proti pravomocnému rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

Ústavní soud nemá důvod se od těchto závěrů odchýlit v posuzované věci. I v tomto případě ústavní stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí správního soudu o nepřiznání odkladného účinku správní žalobě, které je rozhodnutím dočasné (zatímní) povahy, a nikoli rozhodnutím ve věci samé, jež je již procesními prostředky nenapravitelné a může jím dojít k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod účastníka (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Pro úplnost je vhodné dodat, že nepřiznáním odkladného účinku správní žalobě se též nikterak nepředjímá výsledek řízení, resp. rozhodnutí ve věci samé.

Ústavní soud nezjistil ani naplnění některé z podmínek uvedených v ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, jež stěžovatel ani netvrdil.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se jedná o návrh nepřípustný, který soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, aniž by se zabýval meritem věci a vyjadřoval se k odůvodněnosti ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. září 2012

Jiří Mucha v. r.

soudce Ústavního soudu