Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 2849/12 ECLI:CZ:US:2012:3.US.2849.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court fee refund and retroactive law application.

Geschäftsnummer III.ÚS 2849/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by a company against a lower court's decision to refund a reduced court fee. The complainant argued that the court should have applied the pre-2012 law to grant a full refund, claiming violations of fundamental rights. The court rejected this, noting that the appellate court properly addressed the arguments and that the timing of the withdrawal of the lawsuit determined the applicable law, making the complaint baseless.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are rejected as obviously unfounded when the applicant merely reiterates arguments already adjudicated by the appellate court without presenting new legal grounds.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal court fee refund retroactive law application withdrawal of lawsuit appellate court review

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Jiřího Muchy o ústavní stížnosti stěžovatelky CML export import s. r. o., se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 808/66, zastoupené Mgr. Radkem Vachtlem, advokátem v Praze 2, Římská 32, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. dubna 2012 č. j. 30 Co 121/2012-98, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení výše uvedeného usnesení, vydaného v řízení o zaplacení částky 3 500 000 Kč s příslušenstvím. Napadeným usnesením Městský soud v Praze potvrdil usnesení soudu prvního stupně o tom, že se stěžovatelce vrací soudní poplatek ve výši 112 000 Kč. Stěžovatelka má za to, že vydáním tohoto usnesení došlo k porušení jejích základních práv zaručených v čl. 4 odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno před účinností zákona č. 218/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, měl soud prvního stupně o vrácení předmětného soudního poplatku rozhodnout podle zákonné úpravy účinné v době zahájení řízení, tj. podle zákona č. 549/1991 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2012, a vrátit jí celý tento poplatek. Dále stěžovatelka namítá nečinnost soudu, v důsledku níž byla nucena zvolit si jiný způsob ochrany svých práv, následkem čehož došlo ke zpětvzetí žaloby. Z uvedených důvodů stěžovatelka nesouhlasí s napadeným usnesením a navrhuje jeho zrušení.

Ústavní soud zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Není povolán ani k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva, neboť jeho úkolem je pouze ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší provádět přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu jako v řízení před obecnými soudy a věc posuzovat z hledisek běžné zákonnosti. Pouze pokud by takovým rozhodnutím bylo neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, byl by Ústavní soud povolán zasáhnout.

Po seznámení s obsahem stěžovatelčiných námitek a jejich konfrontaci s textem napadených usnesení dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Stěžovatelka jejím prostřednictvím předkládá zcela totožné argumenty, které již uplatnila v řízení před odvolacím soudem a s nimiž se tento soud již vypořádal. Odkaz stěžovatelky na judikaturu Ústavního soudu, týkající se obecně absence explicitních intertemporálních ustanovení není přitom pro daný případ relevantní.

Z obsahu napadeného usnesení odvolacího soudu vyplývá, že tento soud se námitkami stěžovatelky, týkajícími se vrácení soudních poplatků, podrobně zabýval. Konstatoval, že názor stěžovatelky nepovažuje za správný, neboť z ustálené soudní praxe platí, že pro posouzení podmínek, za nichž se vrací soudní poplatek za žalobu, je v případě zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žaloby před prvním jednáním rozhodný jen okamžik, kdy došlo k tomuto zpětvzetí. Ke zpětvzetí žaloby v dané věci došlo před prvním jednáním za účinnosti zákona č. 218/2011 Sb., což stěžovatelkou nebylo v odvolání nijak zpochybněno, a proto bylo plně odůvodněno užití zákonné úpravy účinné v době, kdy došlo k tomuto zpětvzetí, tj. podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 1. 1. 2012. Z tohoto důvodu dospěl odvolací soud k závěru, že stěžovatelka má právo na vrácení soudního poplatku za žalobu sníženého o 20 %, jak bylo rozhodnuto soudem prvního stupně.

Jak vyplývá z výše uvedeného, odvolací soud své rozhodnutí řádně a srozumitelně odůvodnil. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka přehlíží, že odvolací soud se jí uplatněnými námitkami zabýval, přičemž stěžovatelka v ústavní stížnosti opětovně polemizuje s jeho závěry. Okolnost, že odvolací soud nepřisvědčil jejím námitkám, stejně jako skutečnost, že se stěžovatelka neztotožňuje s jeho závěry, nemohou samy o sobě založit důvodnost ústavní stížnosti a nelze je považovat za porušení jejích základních práv.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. září 2012

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu