III.ÚS 2962/12 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 13. září 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. M., zastoupené JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem AK se sídlem Symfonická 1496/9, 158 00 Praha 5, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. července 2012 č. j. 11 C 99/2002-436, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 2. srpna 2012, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. července 2012 č. j. 11 C 99/2002-436, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Dále se stěžovatelka v ústavní stížnosti domáhala toho, aby Ústavní soud Obvodnímu soudu pro Prahu 1 do 15 dnů od doručení tohoto rozhodnutí uložil povinnost rozhodnout o návrhu ze dne 2. června 2012 na zastavení řízení vedeného pod sp. zn. 11 C 99/2002 a dále aby Ústavní soud Obvodnímu soudu pro Prahu 1 uložil povinnost do 15 dnů od doručení tohoto rozhodnutí postoupit k vyřízení Městskému soudu v Praze odvolání ze dne 11. července 2011 (doručené soudu 12. 7. 2011) proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. června 2011 č. j. 11 C 99/2002-361.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že napadeným usnesením ze dne 19. července 2012 č. j. 11 C 99/2002-436 Obvodní soud pro Prahu 1 ustanovil k vypracování revizního znaleckého posudku znalecký ústav BENE FACTUM a. s., se sídlem v Praze 10, Kodaňská 1441/46, z oboru ekonomika, specializace oceňování nemovitého majetku, jemuž uložil, aby podal písemně do 2 měsíců od doručení soudního spisu znalecký posudek. Úkol znaleckého ústavu specifikoval obvodní soud ve výroku napadeného usnesení (výrok pod bodem I).

II. V ústavní stížnosti stěžovatelka (v řízení před obecným soudem "žalovaná") namítá, že obvodní soud rozhodl o vypracování revizního znaleckého posudku, který může stát několik desítek tisíc korun, ačkoli vlastní předmět sporu odpadl, místo toho, aby rozhodl o návrhu na zastavení řízení ze dne 2. června 2012 a postoupil odvolacímu soudu odvolání Městské části Praha 1 ze dne 11. 7. 2011 proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. června 2011 č. j. 11 C 99/2002-361 spolu s vyjádřením stěžovatelky ze dne 15. srpna 2011.

Stěžovatelka dále namítá, že Obvodní soud pro Prahu 1 jí uložil nesplnitelnou povinnost, neboť stěžovatelka již nemá k nemovitostem ani k dokumentaci přístup. Stěžovatelka uvádí, že ještě předtím, než obdržela napadené usnesení, nemovitosti zcela vyklidila a potřebnou dokumentaci předala kupujícímu.

Soud tak podle stěžovatelky zbytečně a nedůvodně protahuje řízení, které trvá již téměř 10 let. Tím Obvodní soud pro Prahu 1 porušuje právo stěžovatelky na spravedlivý proces (jehož součástí je vyřízení věci v přiměřené lhůtě) podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy a právo na potřebnou soudní ochranu (nekoná, jak by konat měl, a místo toho stěžovatelce ukládá konat nemožné) podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

III. Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

V souzené věci stěžovatelka napadá usnesení, kterým obvodní soud ustanovil k vypracování revizního znaleckého posudku znalecký ústav.

V usnesení

sp. zn. III. ÚS 292/05

(dostupné na http://nalus.usoud.cz/, stejně jako další rozhodnutí zde citovaná) Ústavní soud vyslovil, že usnesení, kterým soud podle ust. § 127 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") ustanovil znalce a podle ust. § 139 odst. 2 o. s. ř., rozhodl o znalečném, jsou rozhodnutími nemeritorní povahy. Samotným vydáním těchto usnesení stěžovatel nemohl být a ani nebyl na svých ústavně zaručených právech dotčen. Mohlo by se tak stát až teprve v případě, že by stěžovateli byla uložena povinnost k náhradě těchto nákladů řízení. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud zpravidla v rozhodnutí, jímž se u něho řízení končí. Teprve rozhodnutí, jímž by bylo rozhodnuto o povinnosti k náhradě nákladů řízení, by mohlo být na újmu práv stěžovatele. Uvedené lze vztáhnout i na nyní projednávanou věc.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud uzavírá, že napadeným rozhodnutím obvodního soudu k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky nedošlo, protože toto rozhodnutí ani nebylo způsobilé nezvratitelnou újmu na právech stěžovatelky přivodit.

Ve vztahu k návrhu stěžovatelky, aby Ústavní soud Obvodnímu soudu pro Prahu 1 uložil povinnost do 15 dnů od doručení tohoto rozhodnutí rozhodnout o návrhu ze dne 2. června 2012 na zastavení řízení vedeného pod sp. zn. 11 C 99/2002 a dále aby Ústavní soud Obvodnímu soudu pro Prahu 1 uložil povinnost do 15 dnů od doručení tohoto rozhodnutí postoupit k vyřízení Městskému soudu Praha odvolání ze dne 11. července 2011 proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. června 2011 č. j. 11 C 99/2002-361, uvádí Ústavní soud následující:

Kompetence Ústavního soudu při rozhodování o individuálních ústavních stížnostech je přesně vymezena Ústavou ČR a zákonem č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (ust. § 82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud je oprávněn především zrušit rozhodnutí orgánu veřejné moci. Směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, je Ústavní soud oprávněn zakázat příslušnému orgánu, aby v porušování práva pokračoval, nebo mu přikázat, aby obnovil stav před porušením, jestliže je to možné. Ústavní soud však nemůže orgánu veřejné moci nařizovat provedení aktivních úkonů, které nesměřují k obnovení původního stavu (viz též nález Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 646/04

).

Z uvedených kompetencí Ústavního soudu proto nelze dovodit jeho oprávnění k tomu, aby Obvodnímu soudu pro Prahu 1 přikázal to, čeho se stěžovatelka ve své ústavní stížnosti domáhá.

Se zřetelem k výše uvedenému Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost v uvedeném rozsahu posoudit jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, a současně jakožto návrh nepřípustný.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost v části, ve které se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. července 2012 č. j. 11 C 99/2002-436, podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný, ve zbývající části Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ust. § 43 odst. 1 písm. d) a písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný a který není přípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. září 2012

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu