III.ÚS 1895/12 · Ústavní soud České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 13. září mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele J. H., právně zastoupeného JUDr. Gabrielou Lyžbickou, advokátkou se sídlem Smetanova 843, 293 01 Mladá Boleslav, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. března 2012 č. j. 4 Co 27/2011-131 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. listopadu 2011 č. j. 99 C 12/2007-120, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Usnesením ze dne 7. března 2012 č. j. 4 Co 27/2011-131 Vrchní soud v Praze (I.) zrušil výrok I. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. listopadu 2011 č. j. 99 C 12/2007-120 a řízení o osvobození stěžovatele od soudních poplatků na základě jeho návrhu ze dne 10. září 2011 zastavil. Rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatel oproti předchozí žádosti o osvobození od soudních poplatků neuvedl žádné nové okolnosti, které by mohly být posuzovány jako změna v jeho majetkových poměrech, pročež je zde překážka věci pravomocně rozsouzené a nejsou tak splněny podmínky řízení o osvobození stěžovatele od soudních poplatků. Vrchní soud v Praze v návaznosti na to (II.) potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích II., kterým došlo k zamítnutí návrhu stěžovatele na ustanovení zástupce z řad advokátů, a III., jímž došlo k zastavení řízení o odvolání stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. listopadu 2010 č. j. 99 C 12/2007-103. Dále (III.) odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

V záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů stěžovatel napadl ústavní stížností. V ní tvrdil, že se nemohl vyjádřit k od počátku zjevně nesprávným skutkovým a právním zjištěním a z nich vyvozeným tvrzením a závěrům soudů. Uvedl, že opakovaná žádost o osvobození od soudních poplatků byla řádně odůvodněna novými rozhodnými skutečnostmi a stejně tak byla obecnými soudy ignorována řádně doložená a namítaná objektivní podjatost soudů.

V důsledku toho se stěžovatel cítí být dotčen ve svém ústavně zaručeném právu na spravedlivý proces, plynoucím z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Proto se domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí a "jim předcházející rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové" a dále, aby Ústavní soud rozhodl, že "se z právních předpisů odstraňuje povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační stížnosti, ústavní stížnosti a jejich zpoplatnění soudními poplatky".

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Formuluje-li navrhovatel v ústavní stížnosti kritiku vůči závěrům Vrchního soudu v Praze, neuvádí ani v nejobecnější poloze, které relevantní skutečnosti na podporu svých závěrů tvrdil, jež by soud opomenul či se jimi nedostatečně zabýval; přitom i v řízení o ústavní stížnosti jej zatěžuje břemeno tvrzení (srov. nálezy ve věcech

sp. zn. Pl. ÚS 7/03

per analogiam,

IV. ÚS 188/04

,

IV. ÚS 430/05

, dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz). Takto nezbývá než s odkazem na rozhodovací důvody Vrchního soudu v Praze konstatovat, že odůvodnění napadeného usnesení z ústavněprávního pohledu obstojí.

Ve vztahu k předcházejícím rozhodnutím Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, která stěžovatel neoznačil, opět neuvádí jakékoliv konkrétní námitky. Deficit spočívající v absenci přesného označení týká se i zákonných ustanovení navrhovaných stěžovatelem ke zrušení, resp. stěžovatel ani zde neuvádí byť v nejhrubších obrysech tvrzení a důvody, pro něž je považuje za protiústavní (srov. kupř. nálezy

sp. zn. Pl. ÚS 24/07

,

Pl. ÚS 23/09

). Za této situace ani tyto návrhy nelze považovat za projednatelné.

Vzhledem k uvedenému nemohla být posouzena ústavní stížnost jinak, nežli jako zjevně neopodstatněná, a proto ji Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků pro odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. září 2012

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu