Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 3388/12 ECLI:CZ:US:2012:2.US.3388.12.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed as untimely due to failure to meet strict statutory filing deadlines.

Geschäftsnummer II.ÚS 3388/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint without substantive review. The applicant failed to file the complaint within the mandatory 60-day period following the Supreme Court's decision and did not engage a lawyer as required by law. The court ruled that statutory time limits are mandatory and cannot be extended, even if the delay was minimal.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu; § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints must be filed within a strict 60-day period from the service of the final procedural decision and must be submitted through a lawyer, with no exceptions for minor delays.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint statutory time limit mandatory representation procedural defect dismissal without merits

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu
Za dané situace nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout bez věcného projednání jako opožděně podanou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti M. M., advokátem nezastoupeného, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012 sp. zn. 32 Cdo 4093/2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavnímu soudu bylo dne 3. 9. 2012 postoupeno Městským soudem v Praze podání, které mu dne 22. 8. 2012 stěžovatel doručil, neboť z jeho obsahu i označení vyplývá, že stěžovatel měl v úmyslu podat ústavní stížnost.

Podání ovšem neodpovídalo požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), které na ústavní stížnost klade. Stěžovatel nepodal návrh prostřednictvím advokáta a nedoložil, že jej v řízení o ústavní stížnosti zastupuje, jak je v případě fyzických osob bezvýjimečně vyžadováno (§ 30 odst. 1 zákona). Z podání nebylo jednoznačně patrno, co jím stěžovatel sleduje a čeho se domáhá, když petit návrhu zcela chyběl. Taktéž chyběla ústavněprávní argumentace, tedy vymezení, v čem konkrétně stěžovatel spatřuje zásah do svých základních práv a proč. Přesto soudce zpravodaj stěžovatele k odstranění předmětných vad nevyzýval, neboť by takový postup nebyl hospodárný a stěžovateli by vznikly zbytečné náklady. Z obsahu jeho podání a spisu zn. 33 Cm 49/2007, který Městský soud v Praze spolu s návrhem postoupil, totiž vyplývá, že návrh by musel být odmítnut i v případě napravení formálních nedostatků.

Nejvyšší soud předmětným usnesením zastavil řízení o dovolání stěžovatele proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 5. 2011 č. j. 12 Cmo 362/2010-94, neboť stěžovatel přes příslušné poučení neodstranil nedostatek podmínky řízení (nebyl zastoupen advokátem ani neprokázal, že by měl právnické vzdělání). Rozhodnutí bylo, jak vyplývá z údajů na doručence, stěžovateli doručeno dne 16. 4. 2012. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60ti dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ústavnímu soudu byla ústavní stížnost postoupena dne 3. 9. 2012. Šedesáti denní lhůta k podání ústavní stížnosti tak evidentně uplynula marně. Přitom ustanovení zákona o Ústavním soudu o délce lhůty k podání stížnosti je kogentní povahy, a Ústavní soud tedy nemůže tuto lhůtu prominout ani prodloužit, byť byla zmeškána o jediný den (srov. např. též usnesení IV. ÚS 248/96 dostupné na http://nalus.usoud.cz).

V daném případě tak byla ústavní stížnost proti napadenému usnesení Nejvyššího soudu podána opožděně. I kdyby stěžovatel mínil (jak bylo řečeno, jeho podání neobsahuje petit) napadnout rozsudek Vrchního soudu v Praze, proti kterému míří většinu svých výhrad, závěr by byl nutně stejný - také zde stížní lhůta uplynula dávno před podáním ústavní stížnosti. Ve vztahu k měnící části rozsudku vrchního soudu by šlo navíc o návrh nepřípustný, neboť stěžovatel fakticky nevyčerpal možnost bránit se proti němu dovoláním (nebylo o něm rozhodnuto věcně, ale pouze procesním usnesením).

Za dané situace nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout bez věcného projednání jako opožděně podanou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. září 2012

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj