Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 1848/12 ECLI:CZ:US:2012:2.US.1848.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding civil court's correction of party misidentification under § 164 of Civil Procedure Code.

Geschäftsnummer II.ÚS 1848/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a litigant against civil court decisions correcting a procedural error. The lower courts amended a final ruling to fix a mistake where the parties' genders were incorrectly identified, leading to an erroneous allocation of litigation costs. The Court ruled that this correction under § 164 of the Civil Procedure Code did not violate fundamental rights or require constitutional intervention.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 164 odst. 1 o.s.ř.; § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř.: The Constitutional Court does not review the legality of ordinary court decisions or correct substantive errors; it only intervenes when a fundamental right is violated, and procedural corrections under § 164 o.s.ř. for party misidentification do not constitute such a violation.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint Civil Procedure Code party misidentification litigation costs fundamental rights procedural correction subsidiarity principle

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 164 odst. 1 o.s.ř.
§ 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř.
§ 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. v odůvodnění opravovaného usnesení i následné záměny postavení účastníků, opět v odůvodnění zmíněné (žalovaný zavinil, že řízení muselo být zastaveno).
§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Ing. S. P., zastoupeného Mgr. Jiřím Slavíčkem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem Na Pankráci 11, Praha 4, proti usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č. j. 5 C 143/2009-97 ze dne 13. 9. 2011 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 36 Co 431/2011-106 ze dne 13. 2. 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 95 odst. 1 Ústavy, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, kterým soud opravil pravomocné usnesení č. j. 5C 143/2009-86 ze dne 15. 3. 2011 ve výroku II. o náhradě nákladů řízení a rovněž shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, který odvoláním napadené usnesení potvrdil.

Dle stěžovatele soud při vydání usnesení, označeného jako "opravné", překročil oprávnění vyplývající z ustanovení §164 o.s.ř., neboť jím nebyla provedena oprava zjevné nesprávnosti již pravomocného usnesení, nýbrž věcná změna a úprava již pravomocného usnesení, která dle podmínek občanského soudního řádu může být provedena pouze na základě řádně podaného odvolání v rámci běžného standardního odvolacího řízení nebo v rámci řízení o jiném zákonem stanoveném opravném prostředku.

Stěžovatel dále ve vztahu k odvolacímu soudu namítá, že důvodem opravného usnesení dle § 164 o.s.ř. může být pouze potřeba opravy "zjevné nesprávnosti" a nikoliv potřeba provést věcnou opravu rozhodnutí, u kterého došlo k věcnému pochybení způsobenému zjevně okamžitým selháním pozornosti soudce, jak uvádí soud.

Z obsahu připojeného spisu okresního soudu vyplývá, že usnesením Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 15.3.2011 č.j. 5 C143/2009-86 bylo v důsledku zpětvzetí žaloby stěžovatelem (žalobcem) zastaveno řízení proti žalované o vydání osobního automobilu a ve výroku II. rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Žalobce vzal žalobu zpět dne 8. 3. 2011, přičemž netvrdil, že by tak učinil pro jednání žalované a náhradu nákladů řízení neuplatnil. K návrhu žalované byl ústavní stížností napadeným usnesením opraven výrok II. označeného usnesení soudu tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 11 880 Kč. K opravě výroku došlo dle ust § 164 o.s.ř., neboť v důsledku administrativní chyby při označení účastníků došlo k záměně účastníků řízení, tj. žalované za žalobce.

Krajský soud s odvoláním na judikaturu, dle níž na základě ust. § 164 lze opravit i chyby, k nimž došlo pouze v důsledku zjevného a okamžitého selhání v duševní či mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti došlo k vyhlášení nebo vyhotovení rozhodnutí, a které jsou každému zřejmé, odvoláním napadené rozhodnutí potvrdil.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou ČR, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Ústavní soud ověřil, že odvolací soud se s námitkami stěžovatele, v podstatě totožnými jako v ústavní stížnosti, náležitě vypořádal. V odůvodnění uvedl, že z původního usnesení ze dne 15.3.2011 vyplývá, že o nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, "žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení 11 880 Kč", přestože v řízení se nevyskytoval žalobce a žalovaný, tedy osoby mužského rodu, nýbrž žalobce a žalovaná. Tato zjevná nesprávnost v označení účastníků je zřejmá i vzhledem k odkazu na ust. § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. v odůvodnění opravovaného usnesení i následné záměny postavení účastníků, opět v odůvodnění zmíněné (žalovaný zavinil, že řízení muselo být zastaveno). Z toho je zřejmé, že okresní soud měl na mysli zjevně mužský rod účastníka, který zavinil zastavení řízení, avšak omylem zaměnil jeho procesní postavení. Aplikace ust. § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. ostatně odpovídá i tomu, že takové rozhodnutí má podklad ve zjištění skutkového stavu, neboť zastavení řízení jednoznačně nezavinila žalovaná, nýbrž žalobce.

S ohledem na argumentaci ústavní stížnosti Ústavní soud zdůrazňuje, že neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí a jeho úkolem není zjišťovat, měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů, spočívající většinou právě v oblasti podústavního práva, či perfekcionalisticky "předělávat řízení", ale posoudit, zda nedošlo k zásahu takové intenzity, která již zakládá porušení základních práv nebo svobod účastníka řízení. Jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti je totiž i její subsidiarita, z níž plyne také princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti obecných soudů, do níž na základě své kasační pravomoci ingeruje pouze v případech závažného porušení ústavně zaručených základních práv.

O takovou situaci se však v projednávané věci nejedná. V daném případě je zřejmé, že soud postupem dle § 164 o.s.ř. napravil své pochybení, spočívající v záměně účastníků. V projednávané věci nebylo pochyb o tom, že při rozhodování o nákladech řízení soud v důsledku zpětvzetí návrhu stěžovatelem v postavení žalobce aplikoval ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. Z obsahu spisu rovněž vyplývá, že soud vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí se zpětvzetím návrhu a vyčíslila jí vzniklé náklady řízení. Přípisem ze dne 11. 3. 2011 žalovaná vyslovila souhlas se zpětvzetím a výslovně uvedla, že žádá o náhradu nákladů řízení, neboť zastavení řízení zavinil žalobce.

Ústavní soud v neposlední řadě rovněž zdůrazňuje, že musí mít na zřeteli především zájem na zachování spravedlivého občanského soudní řízení jako celku, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy, a to ve vztahu ke všem účastníkům řízení. Dle názoru Ústavního soudu je s uvedeným principem výsledek soudního sporu souladný, přičemž procesní pochybení nedosahuje intenzity opodstatňující kasační zásah Ústavního soudu.

Vzhledem k tomu, že napadená rozhodnutí, která jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, nevybočila z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry soudu, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítnut jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. září 2012

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu