Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded regarding litigation costs denial.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by GRATO spol. s r. o. against the district court's decision denying litigation costs. The lower court refused costs because the plaintiff had previously won a similar case against the same defendant and could have combined claims, deeming the current expenses inefficient. The Constitutional Court found the district court's reasoning sufficient and consistent with its established jurisprudence, ruling the complaint clearly unfounded.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint as clearly unfounded when the lower court has adequately addressed the issue of litigation costs without violating fundamental rights or acting arbitrarily.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatele GRATO spol. s r. o., se sídlem Mariánské Lázně, Palackého 796/57a, zastoupeného Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou AK se sídlem Janáčkovo nábřeží 39/51, Praha 5, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 2012, č. j. 157 EC 266/2010-31, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel ústavní stížností napadá, s tvrzením o porušení svých základních práv zaručených zejména článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), článkem 90 Ústavy, v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu, a to v jeho výroku o nákladech řízení.
Napadeným rozsudkem rozhodl Okresní soud v Ostravě v řízení o žalobě stěžovatele - právního nástupce Dopravního podniku Ostrava, a. s. - pro zaplacení částky 1.008,- Kč s přísl., představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu, tak, že žalovaná je povinna žalovanou částku s příslušenstvím stěžovateli zaplatit. Náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků řízení, tedy ani procesně úspěšnému stěžovateli; soud uvedl, že se na straně stěžovatele nejedná o účelně vynaložené náklady řízení (jak za zaplacený soudní poplatek, tak za náklady za zastoupení advokátem), neboť např. v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 162 EC 306/2009 rovněž podal žalobu proti téže žalované o zaplacení dlužného jízdného a pravomocným soudním rozhodnutím byla žalobci přiznána jak žalovaná částka spolu s příslušenstvím, tak náhrada nákladů řízení ve výši 8.220,- Kč. Nic tedy stěžovateli - podle soudu - nebránilo v tom, také s přihlédnutím k charakteru sporu, žalovat obě tzv. černé jízdy v jedné žalobě, při stejných nákladech řízení i soudním poplatku.
V podrobně zdůvodněné stížnosti, dovolávaje se soudní judikatury, z níž je citováno i z nálezů Ústavního soudu, stěžovatel obsáhle oponuje závěrům obecného soudu; jeho rozhodnutí považuje mj. za nepředvídatelné a uvádí řadu argumentů, podle něj svědčících zejména názoru, že náhrada nákladů řízení mu měla být přiznána v jím požadovaném rozsahu.
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
Jak plyne z rozhodovací praxe Ústavního soudu, při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné (a k meritu věci akcesorické), postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například pokud zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem, tj. ke svévoli, nebo že bylo v tom rámci zasaženo i jiné základní právo (kupř. nálezy
sp. zn. II. ÚS 259/05
,
I. ÚS 351/05
,
II. ÚS 549/06
,
I. ÚS 1056/07
,
III. ÚS 1817/07
,
I. ÚS 1030/08
,
II. ÚS 622/10
a další).
V posuzovaném případě Ústavní soud důvod pro svůj zásah nezjistil. Obecný soud se danou věcí, a to i při rozhodování o nákladech řízení, dostatečně zabýval. Rozvedl důvody - zejména poukazem na možnost stěžovatele žalovat více pohledávek vůči téže žalované současně - pro které stěžovateli náhradu nákladů nepřiznal. Je nutno v této souvislosti poznamenat, že právě projednávaná ústavní stížnost je typově podobná i rozsáhlé judikatuře Ústavního soudu ve věci společností Bazcom, a. s., kde Ústavní soud svoje postoje k tomuto typu sporů vyjádřil opakovaně a náležitě. Ostatně - a to zejména - s velmi podobnou situací jako v právě projednávaném případě (skutkově i právně), byl Ústavní soud konfrontován již dříve, a to prostřednictvím ústavní stížnosti společnosti Grato, spol. s r. o., jež vyústila v usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012,
sp. zn. I. ÚS 2432/11
.
Za tohoto stavu byla ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. srpna 2012
Vojen Güttler, v. r.
předseda senátu