Constitutional Court dismisses repeated identical complaints regarding litigation costs as ineffective and redundant.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by GRATO spol. s r. o. against a district court ruling on litigation costs. The applicant repeatedly argued for full reimbursement of legal fees and expenses, citing previous decisions, but the court found no new grounds for intervention. The court dismissed the complaint because the applicant's arguments were substantively identical to those in prior rejected cases, rendering the current filing ineffective.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Repeatedly filed constitutional complaints with identical arguments in similar cases are inadmissible as they lack effectiveness and do not serve the purpose of constitutional review.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatele GRATO spol. s r. o., se sídlem Mariánské Lázně, Palackého 796/57a, zastoupeného Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou AK se sídlem Janáčkovo nábřeží 39/51, Praha 5, proti části výroku (vztahujícího se k nákladům řízení) rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 5. 2012, č. j. 154 EC 301/2010-40, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel ústavní stížností napadá, s tvrzením o porušení svých práv zaručovaných články 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod, jakož i porušení článku 90 Ústavy, v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu v části výroku o nákladech řízení, a to z důvodů v zásadě již uváděných v jeho předcházejících ústavních stížnostech, podle něj svědčících pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení v plné jím uplatňované výši.
Napadeným rozhodnutím bylo soudem prvního stupně v řízení o žalobě stěžovatele pro zaplacení v žalobě specifikované finanční částky, představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu, kterážto pohledávka byla stěžovateli postoupena, rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen žalovanou částku s příslušenstvím stěžovateli zaplatit. Dále byla žalovanému podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012,
sp. zn. I. ÚS 3923/11
, stanovena povinnost nahradit stěžovateli na nákladech řízení odměnu za zastupování advokátem ve výši ekvivalentu jednonásobku vymáhané jistiny, náhradu hotových výdajů a náhradu za zaplacený soudní poplatek; v odůvodnění svého rozhodnutí soud podrobně zdůvodnil, proč stěžovateli již nepřiznal dále jím požadované náklady řízení.
V posuzovaném případě, obdobně jako v předcházejících stěžovatelových věcech, Ústavní soud důvod pro svůj zásah nezjistil, neboť i podle mínění Ústavního soudu je aplikace shora cit. nálezu v právě projednávané věci zcela přiléhavá. Ostatně obsahovou správnost závěrů, z níž právě citovaný nález vychází, potvrdil nedávno Ústavní soud v nálezu ze dne 25. 7. 2012,
sp. zn. I. ÚS 988/12
; šlo o nález vzešlý z řízení o jedné z mnoha typově shodných stížností stěžovatele, jímž nebylo vyhověno žádné části jeho tehdejšího stížnostního žádání.
Proto byla stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta.
Nad rámec právě uvedeného Ústavní soud ještě poznamenává, že je podle něj otázkou, do jaké míry je pro samotného stěžovatele efektivní obracet se v typově shodných věcech na Ústavní soud s takřka shodným stížnostním žádáním, když je mu náhled Ústavního soudu na danou problematiku dobře znám. Podání ústavní stížnosti totiž není ani podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva nevyhnutelným předpokladem pro možnost obrátit se na právě jmenovaný soud, jeví-li se čerpání opravného prostředku na národní úrovni z materiálního hlediska neefektivním.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. srpna 2012
Vojen Güttler, v. r.
předseda senátu