Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 2933/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.2933.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding litigation costs as clearly unfounded under Czech law.

Geschäftsnummer I.ÚS 2933/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected a constitutional complaint filed by GRATO spol. s r. o. against a district court ruling denying litigation cost reimbursement. The complainant argued that the court's decision to deny costs was unconstitutional given her success in the main case and the impracticality of handling thousands of claims separately. The court dismissed the complaint as clearly unfounded, noting that the lower court's reasoning did not violate constitutional rights and that the complainant had previously filed hundreds of similar complaints without success.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may reject a constitutional complaint as clearly unfounded when the lower court's decision does not violate constitutional rights and the complaint lacks merit based on established legal principles.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint litigation costs clearly unfounded Czech Constitutional Court reimbursement denial

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO spol. s r. o., se sídlem Palackého 796/57a, 353 01 Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou společnosti Sládek & Partners, advokátní kancelář, v. o. s., se sídlem Janáčkovo nábř. 51/39, 150 00 Praha 5, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2012, č. j. 135 EC 159/2010-30, za účasti Okresního soudu v Ostravě, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil nákladový výrok II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2012, č. j. 135 EC 159/2010-30, kterým byla v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Stěžovatelka tvrdí, že napadeným rozhodnutím byla porušena její základní práva. Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že napadeným rozsudkem Okresní soud v Ostravě uložil meritorním výrokem žalovanému zaplatit stěžovatelce částku ve výši 1 008 Kč spolu s úrokem z prodlení.

Ohledně nákladů řízení Okresní soud v Ostravě v rozsudku uvedl, že stěžovatelka v daném řízení byla úspěšná, proto má podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Soud dále zjistil, že ještě v minimálně jednom řízení uplatnila stěžovatelka nárok vůči totožnému žalovanému, přičemž náhrada nákladů řízení, včetně odměny advokáta, byla přiznána v plné výši. Protože všechny pohledávky byly na stěžovatelku převedeny jednou smlouvou, měla, podle názoru obecného soudu, uplatnit všechny nároky vůči jednomu žalovanému v jediné žalobě. Jednotlivé uplatnění pohledávek obecný soud považoval za neúčelně vynaložený náklad řízení.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítala, že soud jí měl přiznat náhradu nákladů řízení, neboť po ní nelze požadovat, aby při správě 10 000 pohledávek postupovala ve smyslu požadavku obecného soudu.

II. Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí.

Stěžovatelka podala k dnešnímu dni již několik stovek ústavních stížností, které se týkaly a týkají otázky výše náhrady nákladů řízení ve věcech, které vedla před obecnými soudy. Tyto ústavní stížnosti stěžovatelky vykazují po právní i věcné stránce shodné rozhodné rysy a byly již Ústavním soudem opakovaně posouzeny. Ústavní soud se ani v nyní předložené věci nemá důvodu odchylovat od svých závěrů, neboť neshledává v úvahách obecného soudu protiústavnost. Pro podrobné odůvodnění lze pro stručnost odkázat na všechna předešlá rozhodnutí ve věci stěžovatelky, zvláště na nález

sp. zn. I. ÚS 988/12

ze dne 25. 7. 2012.

Nad rámec právě uvedeného Ústavní soud ještě poznamenává, že je otázkou, do jaké míry je pro samotného stěžovatele efektivní obracet se v typově shodných věcech na Ústavní soud s takřka shodným stížnostním žádáním, jestliže je mu názor Ústavního soudu na danou problematiku dobře znám. Podání ústavní stížnosti totiž není ani podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva nevyhnutelným předpokladem možnosti obrátit se na jmenovaný soud, jeví-li se čerpání opravného prostředku na národní úrovni z materiálního hlediska neefektivním.

Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. srpna 2012

Vojen Güttler, v.r.

předseda senátu