Constitutional Court dismisses appeal as clearly unfounded regarding criminal jurisdiction venue selection.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by V. K. against the Supreme Court's ruling on criminal jurisdiction. The appellant argued that the most serious crime occurred outside the jurisdiction of the Regional Court in České Budějovice, yet the indictment was filed there. The court found the appeal clearly unfounded because the prosecution office was legitimately located in České Budějovice and no significant reasons for delegating the case existed. Consequently, the court dismissed the complaint under § 43(2)(a) of the Constitutional Court Act for being obviously meritless.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as clearly unfounded without detailed examination when it is evident that the claim lacks any reasonable basis.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Vladimíra Kůrky a soudce Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti V. K., zastoupeného JUDr. Michalem Stupkou, advokátem se sídlem Praha 4, Družstevní 8/1395, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 8. 2011 ve věci sp. zn. 1 Ntd 8/2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud - pro porušení ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), ustanovení čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") - zrušil v záhlaví označené usnesení Vrchního soudu v Praze, vydané v jeho trestněprávní věci.
Ústavní stížností napadeným usnesením vrchního soudu bylo v trestní věci obžalovaného Ing. J. A. a dalších 51 osob, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 15/2011, rozhodnuto, že místně příslušným k projednání věci je Krajský soud v Českých Budějovicích, neboť ke spáchání nejtěžšího trestného činu mělo dojít mimo jiné i v obvodu tohoto soudu, a podáním obžaloby k němu byla příslušnost založena. Úvahy krajského soudu o vhodnosti delegace ke Krajskému soudu v Hradci Králové nebo Městskému soudu v Praze nebyly vrchním soudem shledány natolik relevantními, aby opodstatňovaly zásah do principu zákonného soudce.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že nejzávažnějším trestným činem, jejž měli obvinění ředitelé vyšších územně samosprávných celků (zejména pak Ing. Š.) spáchat, bylo zločinné spolčení, k jehož spáchání nedošlo ani z části v okruhu místní příslušnosti Krajského soudu v Českých Budějovicích (podle obsahu obžaloby k němu mělo dojít v Praze).
Ústavní soud je podle ustanovení čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu upravuje tzv. návrhy zjevně neopodstatněné jako zvláštní kategorii návrhů, jež umožňuje Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení je odmítnout, byť sice splňují všechny zákonem stanovené procesní náležitosti, nicméně je bez jakýchkoli důvodných pochybností a bez nutnosti dalšího podrobného zkoumání zřejmé, že jim nelze vyhovět. Hlavním účelem možnosti odmítnout návrh pro jeho zjevnou neopodstatněnost zjednodušenou procedurou řízení je vyloučit z řízení návrhy, které z hlediska svého obsahu zjevně nesplňují samotný smysl řízení před Ústavním soudem; jde přitom v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.
Zjevně neopodstatněným je rovněž návrh, jímž se stěžovatel domáhá zrušení soudního rozhodnutí, proti němuž dříve směřovaly jiné ústavní stížnosti, příp. i jiných stěžovatelů, jež byly Ústavním soudem již posouzeny, a jako takové odmítnuty.
Významné je, že tak je tomu rovněž v případě projednávané ústavní stížnosti.
Ústavní soud odmítl dne 7. 8. 2012 ústavní stížnosti Ing. V. R. a JUDr. J. H., vedené pod
sp. zn. II. ÚS 1181/12
a
II. ÚS 1063/12
, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 8. 2011 sp. zn. 1 Ntd 8/2011, vůči němuž (výhradně) brojí i stěžovatel v posuzované ústavní stížnosti. V odůvodnění uvedených usnesení Ústavní soud mj. konstatoval:
"Ústavní soud neshledal, že by v daném případě byla porušená zákonná pravidla pro stanovení místní příslušnosti soudu, je-li předmětem řízení více skutků, které se staly v obvodu více soudů. Jak si Ústavní soud ověřil, skutek, který je veden v obžalobě podané Krajskému soudu v Českých Budějovicích pod bodem VI. obžaloby a který je kvalifikován mimo jiné též jako trestný čin organizátorství k trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele, byl přinejmenším zčásti spáchán v obvodu Krajského soudu v Českých Budějovicích. Jak vyplynulo z obsahu listiny založené ve spise Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 17 T 15/2011 na č. l. XXXIII/46-47 byla výzva k podání nabídky v užším řízení na veřejnou zakázku "Jindřichův Hradec-plynofikace kotelny" sepsána a podepsána v Českých Budějovicích. Vojenská ubytovací a stavební správa Pardubice po sloučení s Vojenskou ubytovací a stavební správou České Budějovice zahrnovala i agendu na teritoriu Jihočeského kraje a v Českých Budějovicích měla detašované pracoviště. Zde také podle obžaloby byla převzata zadávací dokumentace pro předmětnou zakázku. Lze se proto ztotožnit se závěry Vrchního soudu v Praze, pokud dovodil, že v obvodu Krajského soudu v Českých Budějovicích došlo k jednáním, jež jsou popsána v obžalobě, a která dle obžaloby v konečném důsledku vedla k naplnění skutkové podstaty trestného činu, jenž je ze zažalovaných skutků nejtěžším trestným činem.
Na určení místní příslušnosti mělo v konečném důsledku vliv i to, že obžaloba byla podána právě ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, ačkoliv místně příslušných soudů bylo více, jak správně podotýká stěžovatel a konstatovaly to i obecné soudy. Nicméně nejde z ústavněprávního pohledu o důsledek aplikace podzákonného předpisu, (...), ale o ústavněprávní kompetenci aktivně legitimovaných orgánů veřejné žaloby zvolit v takové situaci místo soudu. Pokud legitimně příslušným orgánem veřejné žaloby bylo v přípravném řízení Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích, tak se nemůže jednat o akt libovůle, když byla obžaloba podána u soudu téhož místa. Při argumentaci efektivností je pak třeba mít na zřeteli, že jde o výklad procesních předpisů a ty mají co do své podstaty formální charakter, který také předurčuje způsob jejich výkladu.
Konečně k delegaci vhodné Ústavní soud v minulosti opakovaně vyložil, že takový postup je nutno chápat jako nestandardní a zcela výjimečný (
sp. zn. I. ÚS 1922/09
, N 196/54 SbNU 411). Za základní kritérium pro posouzení existence důležitých důvodů pro takový postup bylo shledáno to, zda u místně příslušného soudu lze zajistit dodržení základních zásad trestního řízení (
sp. zn. III. ÚS 90/95
, N 82/4 SbNU 271), např. pro pochybnost o nestrannosti soudců (
sp. zn. III. ÚS 441/04
, N 6/36 SbNU 53). Nelze považovat za rozporné s ústavním pořádkem, když obecný soud v posuzovaném případě nic takového neshledal."
Jelikož třetí senát Ústavního soudu nemá jakýkoli důvod odklonit se od těchto závěrů senátu druhého, je výše předznačený závěr o zjevné neopodstatněnosti projednávané ústavní stížnosti odůvodněn.
Stěžovateli se tedy zásah do jeho ústavně chráněných práv a svobod, garantovaných Ústavou, Listinou a Úmluvou, prokázat nepodařilo.
Ústavní soud proto ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu usnesením (bez jednání) odmítl.
Pouze pro úplnost se dodává, že z důvodu procesní ekonomie (a to i v kontextu blížícího se data krajským soudem nařízeného hlavního líčení) nebyl stěžovatel vyzýván k odstranění formální vady ústavní stížnosti, spočívající v absentující kopii rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu, jestliže byl k dispozici příslušný spisový materiál.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2012
Jan Musil v. r.
předseda senátu