Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 1374/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.1374.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses Vodafone's appeal claiming tax loss application violated fundamental rights.

Geschäftsnummer I.ÚS 1374/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed Vodafone Czech Republic's constitutional complaint regarding tax rulings. The company argued that courts failed to properly interpret tax law provisions allowing late tax loss applications, claiming violations of fundamental rights. The court found no violation because lower courts correctly applied the statute and provided logical reasoning, rendering the complaint clearly unfounded.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court rejects a constitutional complaint as clearly unfounded when lower courts have logically reasoned decisions without extreme contradictions or arbitrary conduct.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint tax loss application fundamental rights clearly unfounded tax law interpretation administrative procedure Czech Republic

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 11 Listiny základních práv a svobod
čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
11, čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl.
čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
§ 38r odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb.
§ 41 odst. 4 zákona o správě daní a poplatků
§ 47 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků
4 ve spojení s § 47 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků a řízení o něm proto bylo v souladu se zákonem správcem daně oprávněně zastaveno.
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
judikatura Ústavního soudu vztahující se k daňovému právu
judikatura Vrchního soudu v Praze

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Pavla Holländera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky Vodafone Czech Republic, a. s., se sídlem Vinohradská 167, 100 00 Praha 10, IČO: 25788001, zastoupené JUDr. Danielem Weinholdem, Ph.D., advokátem se sídlem Karlovo náměstí 10, 120 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2012 č. j. 5 Afs 64/2011-124, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2011 č. j. 11 Ca 263/2009-41, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se domáhala zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí zkrácena na svých právech, zakotvených v čl. 4 odst. 1, čl. 11, čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 Evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatelka uvedla, že podle jejího přesvědčení se oba soudy ve svých rozhodnutích nevypořádaly s její argumentací vztahující se k výkladu § 38r odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o daních z příjmů"), a jejím nárokem na uplatnění daňové ztráty dodatečným daňovým přiznáním ze dne 25. 3. 2008 za zdaňovací období roku 2002; to však bylo správními orgány i soudem považováno za úkon učiněný po lhůtě k tomu stanovené. Dále poukázala na závěr soudů, dle ní nesprávný, týkající se § 38r zákona o daních z příjmů, novelizovaného zákonem č. 261/2007 Sb., i jeho vztahu k podílovým fondům a na nutnost takového výkladu citovaného ustanovení, který by nevybočoval z rozumného výkladu právního předpisu.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

Ústavní soud poukazuje na to, že z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší správní soud kasační stížnost žalobkyně posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a opodstatněně ji zamítl. V rozsáhlém odůvodnění s poukazem na svou judikaturu vztahující se k daňovému právu, na judikaturu Ústavního soudu i Vrchního soudu v Praze, na věcnou působnost § 38r zákona o daních z příjmů, vyplývající z přechodných ustanovení zákona č. 261/2007 Sb., účinného od 1. 1. 2008, se vypořádal se všemi námitkami ve stížnosti uplatněnými, týkajícími se výkladu a aplikace citovaného ustanovení a důvodně dovodil správnost napadeného rozsudku Městského soudu v Praze. Ten na základě zjištění, že stěžovatelka podala za zdaňovací období roku 2002 řádné daňové přiznání (s vykázanou nulovou výší daně), a k němu dodatečné daňové přiznání s uplatněnou daňovou ztrátou snižující daňovou povinnost podala až v roce 2008, důvodně konstatoval, že toto dodatečné daňové přiznání bylo podáno zjevně po lhůtě stanovené § 41 odst. 4 ve spojení s § 47 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků a řízení o něm proto bylo v souladu se zákonem správcem daně oprávněně zastaveno. S ohledem na shodné námitky, jež stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti a také v ústavní stížnosti, lze na vyčerpávající odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu v dalším odkázat.

Ústavní soud uzavírá, že mezi zjištěním správních soudů a právními závěry z něj vyvozenými nelze shledat ani extrémní rozpor (ve smyslu ustálené judikatury) a nejde ani o postup svévolný. Správní soudy srozumitelně a jasně uvádějí důvody, které je k jejich závěru vedly. Jejich argumentace je logická, jasná, přesvědčivá a tedy i z ústavněprávního hlediska plně akceptovatelná.

Za tohoto stavu Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze základní práva a svobody stěžovatelky, jichž se dovolává, zjevně porušeny nebyly.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl [ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. srpna 2012

Vojen Güttler, v. r.

předseda senátu