Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 2816/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.2816.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding denial of litigation costs in civil proceedings.

Geschäftsnummer IV.ÚS 2816/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by a company against a district court's refusal to award litigation costs. The complainant argued that the lower court's decision was arbitrary and violated principles of legal certainty and fair trial rights. The court determined the complaint was clearly unfounded, citing previous rulings that upheld the district court's discretion in denying costs.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as clearly unfounded if no unauthorised interference with constitutionally guaranteed rights is found.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint litigation costs civil proceedings clearly unfounded discretionary power legal certainty fair trial rights

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces a práva na soudní ochranu, zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl.
čl. 37 odst. 2 Listiny
1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 37 odst. 2 Listiny, a čl.
čl. 90 Ústavy České republiky
2 Listiny, a čl. 90 Ústavy České republiky zrušení výroku II.
§ 150 o. s. ř.
§ 151 odst. 2 o. s. ř.
§ 142 o. s. ř.
Závěrem pak stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že jí nebyl poskytnut prostor, aby se v řízení před okresním soudem mohla ke způsobu zamýšlené aplikace § 142 o. s. ř. vyjádřit.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
IV. ÚS 1101/12
Constitutional Court dismisses complaint where lower court denied litigation costs as not reasonably incurred due to prior full reimbursement.
IV. ÚS 1505/12
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding refusal of litigation costs as unreasonable.
IV. ÚS 1778/12
Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair process regarding denial of litigation cost reimbursement to successful party.
I. ÚS 3923/11
Constitutional Court joins multiple related constitutional complaints into a single proceeding for efficiency.
IV. ÚS 844/12
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded regarding court costs calculation error.
I. ÚS 988/12
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as manifestly unfounded regarding court costs and lawyer fees.
I. ÚS 1236/07
Constitutional Court annuls lower court ruling on litigation costs due to violation of fair trial rights and lack of moderation authority.
I. ÚS 257/05
Constitutional Court allows constitutional complaint against district court's dismissal of litigation costs due to unfair mechanical assessment of partial success.
I. ÚS 191/06
Constitutional Court allows constitutional complaint, ruling lower courts violated fair trial rights by arbitrarily denying litigation costs.
III. ÚS 1378/07
Constitutional Court allows appeal against appellate court's denial of litigation costs without hearing party on § 150 O.S.R. rights.
II. ÚS 2189/09
Constitutional Court allows appeal against district court ruling denying litigation costs due to fair trial violation.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové, soudkyně zpravodajky Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO, s. r. o., se sídlem v Mariánských Lázních, Palackého 796/57a, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou Advokátní kanceláře se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábř. 39/51, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. května 2012 č. j. 157 EC 506/2010-33, v řízení o zaplacení částky 1 008,- Kč s příslušenstvím, za účasti Okresního soudu v Ostravě jako účastníka řízení a T. M. jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. 1. Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces a práva na soudní ochranu, zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 37 odst. 2 Listiny, a čl. 90 Ústavy České republiky zrušení výroku II. shora označeného rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě.

2. Jak se podává z ústavní stížnosti a připojených příloh, stěžovatelka se žalobou domáhala po vedlejším účastníku zaplacení částky 1 008,- Kč s příslušenstvím jakožto částky představující jízdné a přirážku k němu. Důvodem podání žaloby byla skutečnost, že vedlejší účastník cestoval dne 12. 8. 2005 dopravním prostředkem Dopravního podniku Ostrava, a. s., přičemž se na výzvu oprávněného zaměstnance Dopravního podniku Ostrava, a. s. neprokázal platným jízdním dokladem. Na základě toho mu bylo uloženo zaplatit jízdné ve výši 8,- Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000,- Kč v souladu se smluvními přepravními podmínkami Dopravního podniku Ostrava, a. s. Vedlejší účastník tuto svou pohledávku uznal co do důvodu i výše v Dohodě s cestujícím č.

E 387844, což stvrdil svým podpisem. Předmětná pohledávka byla Dopravním podnikem Ostrava, a. s. postoupena smlouvou ze dne 14. 11. 2008 na společnost FREEDOM Investment, s. r. o. a následně na žalobce, tedy stěžovatele, smlouvou ze dne 27. 11. 2008. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. května 2012 č. j. 157 EC 506/2010-33 žalobě stěžovatelky vyhověl (výrok I), současně však žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). K nákladovému výroku okresní soud uvedl, že z počítačového systému soudu bylo zjištěno, že pod sp. zn. 185 EC 507/2010 probíhalo u daného soudu další řízení mezi totožnými účastníky, jehož předmětem byly nároky stěžovatelky na úhradu jízdného a přirážky k němu z titulu jízdy vedlejšího účastníka v dopravním prostředku Dopravního podniku Ostrava, a. s., jež stěžovatelka nabyla a svou aktivní legitimaci v řízení odůvodnila totožnými smlouvami o postoupení pohledávek.

Vedlejší účastník byl v řízeních zavázán mimo úhrady dluhu s příslušenstvím dále k úhradě nákladů řízení v částce 3 420,- Kč představující zaplacený soudní poplatek a náklady právního zastoupení. Stěžovatelce tak nic nebránilo, aby své nároky vůči vedlejšímu účastníku uplatnila u soudu jednou žalobou. Výrok o náhradě nákladů řízení je podle okresního soudu odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), kdy za dané situace nutno dovodit, že náklady, které stěžovatelce vznikly v daném řízení, nejsou účelně vynaložené, proto není možné náhradu stěžovatelce uznat.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti obsáhle oponuje závěrům soudu, který jí jako procesně úspěšnému účastníku řízení nepřiznal náhradu jejích nákladů, a to ani zčásti. Namítá, že soud své rozhodnutí dostatečně neodůvodnil a nepostupoval ani dle svého diskrečního oprávnění ve smyslu § 150 či § 151 odst. 2 o. s. ř. Stěžovatelka měla ve věci plný úspěch a důvodně očekávala přiznání přiměřené a právními předpisy stanovené náhrady nákladů řízení. Postup okresního soudu považuje za svévolný, v rozporu s principem právní jistoty a předvídatelnosti a vybočující z mezí ústavnosti. Navíc dle jejího názoru není na soudu, aby hodnotil, zda vynaložení nákladů na právní pomoc bylo pro stěžovatelku účelné či nikoliv. Na podporu své argumentace stěžovatelka odkazuje rovněž na nálezy Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 1236/07

,

I. ÚS 257/05

,

I. ÚS 191/06

,

I. ÚS 3923/11

,

II. ÚS 2189/09

a

III. ÚS 1378/07

a na vyhlášku č. 64/2012 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. Závěrem pak stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že jí nebyl poskytnut prostor, aby se v řízení před okresním soudem mohla ke způsobu zamýšlené aplikace § 142 o. s. ř. vyjádřit. S ohledem na shora uvedené stěžovatelka v závěru ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud napadený rozsudek Okresního soudu v Ostravě ve výroku II. zrušil.

II. 4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Čtvrtý senát Ústavního soudu se již v minulosti po skutkové i právní stránce obdobnou argumentací stěžovatelky zabýval, a to v usneseních

sp. zn. IV. ÚS 1101/12

ze dne 25. 4. 2012,

sp. zn. IV. ÚS 1505/12

ze dne 16. 5. 2012,

sp. zn. IV. ÚS 1778/12

ze dne 20. 6. 2012 a dalších (všechny dostupné na http://nalus.usoud.cz), přičemž shledal, že závěr okresního soudu vedoucí k nepřiznání uplatněných nákladů řízení, jakož i postup, jímž okresní soud k tomuto závěru dospěl, je z hlediska ústavněprávního plně akceptovatelný. Od tohoto hodnocení neměl Ústavní soud důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci, proto na citovaná rozhodnutí pro stručnost v plném rozsahu odkazuje. Na věci nic nemění ani nález Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 3923/11

ze dne 29. 3. 2012 (dostupný na http://nalus.usoud.cz), neboť jak již Ústavní soud zdůraznil např. v usnesení

sp. zn. IV. ÚS 844/12

ze dne 23. 5. 2012 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), v nálezu nabídnutá eventualita hodnocení náhradově nákladových rozsudečných výroků ve věcech tzv. "formulářových žalob" je toliko jednou z více ústavně akceptovatelných možností. Ústavní soud dále odkazuje na svůj poslední zamítavý nález ze dne 25. 7. 2012

sp. zn. I. ÚS 988/12

(dostupný na http://nalus.usoud.cz), ve kterém Ústavní soud vyslovuje obsažně své závěry k obdobné argumentaci stěžovatelky uvedené v její dříve podané ústavní stížnosti.

6. Jelikož Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, nezbylo mu než její ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. srpna 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu