Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 2527/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.2527.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to pending identical case and lack of merit.

Geschäftsnummer IV.ÚS 2527/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint against two Supreme Court decisions regarding the suspension of proceedings. The applicant argued that the suspension created legal uncertainty and denied her access to courts, but the Court found the complaint against the Supreme Court's decision to be clearly unfounded because the appeal did not target the main case decision. Furthermore, the Court declared the complaint against the Regional Court's decision inadmissible because the applicant had already filed an identical complaint in a pending case under a different docket number.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 35 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the Constitutional Court is already handling the same case, and the right of access to the Constitutional Court is not absolute but subject to statutory conditions.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint inadmissibility pending identical case access to court limitation procedural exhaustion requirement legal uncertainty argument

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 35 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Podle ustanovení § 35 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je návrh (v této věci ústavní stížnost) nepřípustný v případě, že Ústavní soud již v téže věci jedná.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Nepřípustný návrh je povinen soudce zpravodaj odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout dílem podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a dílem podle ustanovení § 43 odst.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti obchodní společnosti K + 3K, s. r. o., se sídlem Saidova 272/5, 620 00 Brno, zastoupené Jitkou Stanoevovou, advokátkou, AK se sídlem Chládkova 3, 616 00 Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012 č. j. 29 Cdo 804/2012-289 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 2. 2010 č. j. Nc 14/2010-11, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností osobně doručenou Ústavnímu soudu dne 4. 7. 2012 se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhala zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů.

Z usnesení Nejvyššího soudu připojeného k ústavní stížnosti vyplynulo, že Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením zastavil řízení o návrhu stěžovatelky na prominutí zmeškání lhůty k podání návrhu na pokračování v řízení vedeném u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 9 Cmo 300/2007 a zastavil i řízení o návrhu stěžovatelky na pokračování v tomto řízení. Dovolání stěžovatelky proti předmětnému usnesení Vrchního soudu v Olomouci Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné, neboť nesměřovalo proti rozhodnutí ve věci samé. Dovolací soud odkázal na zákonnou úpravu v § 237 odst. 1 o. s. ř. a vyloučil, že by přípustnost dovolání mohla být dovozena z jiných ustanovení téhož zákona (§ 238, § 238a či § 239).

V ústavní stížnosti stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že byla oprávněna podat dovolání, neboť napadené usnesení vrchního soudu mělo po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.); podle stěžovatelky existuje právní nejistota, podle jakého ustanovení zákona, resp. podle jakého judikátu je v případě podání návrhu na prominutí zmeškání lhůty k provedení úkonu podle § 58 odst. 1 o. s. ř. po pravomocném skončení sporu zastaveno řízení o tomto návrhu. Stěžovatelka dále argumentovala ve vztahu k rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci s tvrzením o upření možnosti k uplatnění svých práv. K ústavní stížnosti též připojila usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2009 č. j. 9 Cmo 300/2007-19, ze kterého vyplývá, že stěžovatelka žalobou proti žalované Janě Sedláčkové, správkyni konkurzní podstaty úpadce GEOTEST Slatina, a. s., usilovala o vyloučení označených nemovitostí ze soupisu majetku konkurzní podstaty úpadce. Krajský soud v Brně v řízení vedeném pod sp. zn. 49 Cm 60/2002 její žalobě vyhověl, žalovaná však podala odvolání. Vrchní soud v Olomouci k návrhu obou stran sporu odvolací řízení přerušil; následně rozsudek krajského soudu zrušil a řízení zastavil, neboť žádný z účastníků do jednoho roku od právní moci usnesení odvolacího soudu o přerušení řízení nepodal návrh na pokračování v řízení.

Ústavní soud nejprve přezkoumal napadené usnesení Nejvyššího soudu z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost proti němu směřující je zjevně neopodstatněná.

Způsob, jakým Nejvyšší soud posoudil naplnění podmínek pro připuštění dovolání, jakož i právní závěr z něho vyplývající, Ústavní soud zcela akceptoval, neboť jak vyplynulo z odůvodnění přezkoumávaného usnesení i z ústavní stížnosti samotné, dovolání nesměřovalo proti rozhodnutí vydanému ve věci samé. Je zřejmé, že ve stěžovatelčině případě byl "věcí samou" návrh na vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, o němž již bylo rozhodnuto. Stěžovatelka se mýlí, pokud opírá přípustnost dovolání směřujícího proti nemeritornímu rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Aplikace těchto ustanovení přichází v úvahu pouze tehdy, je-li dovoláním napaden rozsudek či usnesení ve věci samé. Ústavní soud nenalezl rovněž žádný důvod ke zpochybnění závěru dovolacího soudu o tom, že přípustnost dovolání nebylo lze dovodit ani z ostatních ustanovení občanského soudního řádu, a tak jen pouze připomíná, že právo na přístup k dovolacímu soudu není z pohledu ústavně právního absolutní a lze se ho domáhat jen při splnění zákonem stanovených podmínek. Ty se mohou týkat i přípustnosti procesních prostředků (především podávaných u vyšších soudních instancí), a proto vyloučení některých věcí nemeritorní povahy z přezkumu soudu dovolacího Ústavní soud nepovažuje v obecné rovině za rozporné s čl. 36 odst. 1 Listiny.

Pokud jde o usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 2. 2010 č. j. Nc 14/2010-11, Ústavní soud zjistil z vlastní evidence ústavních stížností, že stěžovatelka napadla totéž rozhodnutí ústavní stížností s prakticky stejnou argumentací již dne 19. 5. 2010. Ústavní stížnost je vedena pod

sp. zn. I. ÚS 1457/10

a řízení o ní dosud nebylo ukončeno.

Podle ustanovení § 35 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je návrh (v této věci ústavní stížnost) nepřípustný v případě, že Ústavní soud již v téže věci jedná.

Nepřípustný návrh je povinen soudce zpravodaj odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout dílem podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a dílem podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona. Učinil tak jediným, a to senátním rozhodnutím, neboť k odmítnutí návrhu pro zjevnou neopodstatněnost je povolán senát.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 16. srpna 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu