Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 1422/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.1422.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding preliminary injunction proportionality and property rights. The court rejects the claim that the injunction violated fair trial rights. The court finds no constitutional violation in the lower courts' decision. The court emphasizes that preliminary injunctions are not final judgments. The court notes the applicant failed to prove proportionality of the asset seizure. The court concludes the complaint is clearly unfounded and inadmissible. The court upholds the lower courts' decision on property rights. The court states the applicant's claim lacks legal basis. The court dismisses the complaint without further review.

Geschäftsnummer IV.ÚS 1422/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint against lower court decisions regarding a preliminary injunction. The applicant argued that the injunction violated fair trial rights and property protection, claiming the seized property was disproportionate to the debt. The court found no constitutional violation because the lower courts properly balanced the applicant's claim against the defendant's property interests. Consequently, the court rejected the complaint as clearly unfounded and inadmissible.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Zákon o Ústavním soudu; Ústava ČR: The Constitutional Court will not intervene in general court decisions on preliminary injunctions unless they violate constitutionally guaranteed fundamental rights, and the scope of such measures must be proportionate to the claim.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal preliminary injunction proportionality property rights protection fair trial rights violation Czech Constitutional Court asset seizure scope judicial review limits

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Article 81 of the Constitution of the Czech Republic
Article 91 of the Constitution of the Czech Republic
Article 83 of the Constitution of the Czech Republic
Article 87, Section 1, Letter d) of the Constitution of the Czech Republic
Article 90 of the Constitution of the Czech Republic
Section 43, Section 2, Letter a) of the Law No. 182/1993 Coll. on the Constitutional Court
Ústavní soud tak uzavírá, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal, a proto mu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele P. V., zastoupeného Mgr. Milošem Znojemským, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 29, směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 12 Cmo 397/2011-717 ze dne 23. ledna 2012 a proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 27 Cm 89/2003-673 ze dne 18. října 2011 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním učiněným ve lhůtě a splňujícím i další podmínky podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení svých práv na spravedlivý proces a na ochranu majetku domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 27 Cm 89/2003 Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze usnesením č. j. 27 Cm 89/2003-673 ze dne 18. října 2011 zamítl návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření, kterým se žalovanému F. J. (dále jen "žalovaný") zakazuje jakákoli dispozice se stavbou č.p. X na pozemku označeném jako stavební parcela č. XX, s pozemkem označeným jako stavební parcela č. XX a s pozemkem označeným jako pozemková parcela č. XY, to vše v obci J., v části obce V. a v k.ú. Buřany, zapsanými u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrálního pracoviště Jilemnice. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze usnesením č. j. 12 Cmo 397/2011-717 ze dne 23. ledna 2012 usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjadřuje nesouhlas s rozhodnutími obecných soudů, a to především se závěrem Vrchního soudu v Praze, dle kterého by nařízení předběžného opatření bylo nepřiměřené ve vztahu k nároku, jehož ohrožení je v případě výkonu rozhodnutí tvrzeno. Stěžovatel dále namítá, že žalovaný nemá mimo nemovitostí v k.ú. Brňany žádný majetek vyšší hodnoty a že předběžné opatření tak je jediným způsobem zajištění jeho pohledávky vůči žalovanému.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal v záhlaví citovaná rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR].

Ústavní soud ve své judikatuře vychází z názoru, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je věcí obecného soudu (čl. 90 Ústavy ČR). Ústavní soud se zpravidla necítí oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem. Při posuzování ústavní stížnosti je však povinen přesvědčit se, zda obecné soudy při rozhodování o předběžných opatřeních postupují způsobem stanoveným zákonem.

Ústavní soud ve své judikatuře též uvedl, že při rozhodování o předběžném opatření musí být poskytnuta ochrana jak tomu, kdo o jeho vydání žádá, tak i ochrana tomu, vůči komu předběžné opatření směřuje, přičemž ochrana jedné strany nemůže dosáhnout takové intenzity, aby znemožnila ochranu oprávněných zájmů druhé strany.

Ústavní soud proto i v projednávané věci podotýká, že i kdyby předběžné opatření omezující dispozici s nemovitým majetkem žalovaného skutečně bylo jediným prostředkem způsobilým zajistit uspokojení pohledávky stěžovatele vůči žalovanému, je třeba vycházet i z oprávněných zájmů žalovaného. Stěžovatel se domáhal opatření limitujícího dispozici s veškerým nemovitým majetkem žalovaného, aniž by osvědčil přiměřenost rozsahu jeho požadavku a aniž by tedy obecné soudy mohly z konkrétních údajů tuto přiměřenost posoudit rovněž z hlediska proporcionality k újmě, která by navrhovaným předběžným opatřením mohla vzniknout žalovanému jako druhému účastníku řízení. Stěžovatelova pohledávka vůči žalovanému činila částku 251.270,- Kč s přísl. a náklady řízení. Předmětem návrhu na vydání předběžného opatření pak byl pozemek o výměře 126 m2, na tomto pozemku stojící rodinný dům a k tomu přiléhající další pozemek o výměře 2.373 m2. Za této situace nemá Ústavní soud závěru, dle kterého i bez znaleckého ocenění nemovitostí, jichž se předběžné opatření mělo dotýkat, není vzhledem k výši nároku žalobce rozsah požadovaného předběžného opatření přiměřený, co vytknout.

Ústavní soud tak uzavírá, že žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal, a proto mu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. srpna 2012

Vlasta Formánková v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu