Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding detention orders and procedural delays as unfounded and inadmissible.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against detention orders and alleged procedural delays. The applicant argued violations of fundamental rights and cited previous rulings, but the Court found the lower courts' decisions legally sound and procedurally adequate. The Court ruled the complaint unfounded regarding the merits and inadmissible due to failure to exhaust prior procedural remedies.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints regarding detention orders are inadmissible if not supported by sufficient evidence of legal violation and must exhaust prior procedural remedies before reaching the Constitutional Court.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 13. srpna 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů ve věci navrhovatele P. K., zastoupeného Mgr. Evou Hankovou, advokátkou se sídlem Polská 61/4, 360 20 Karlovy Vary, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. května 2012 sp. zn. 9 To 254/2012 a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 24. dubna 2012 sp. zn. 4 T 51/2011, a proti (tvrzenému) jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v průtazích v řízení vedeném před Okresním soudem v Karlových Varech pod sp. zn. 4 T 51/2011, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Formálně bezvadným návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Plzni, jímž označený soud zamítl jako nedůvodnou jeho stížnost směřující proti tamtéž uvedenému a ústavní stížností rovněž napadenému usnesení Okresního soudu v Karlových Varech, kterým bylo rozhodnuto, že se podle § 71a trestního řádu zamítá žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu a podle § 72 odst. 1, 3 trestního řádu se stěžovatel ponechává ve vazbě.
Stěžovatel tvrdil, že předmětnými rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv, zakotvených v čl. 8 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1, 2, čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 1, 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. S poukazem na podrobně rozvedené výhrady vyjádřil přesvědčení, že pro vydání uvedených rozhodnutí nebyly splněny všechny zákonem stanovené podmínky a napadená usnesení jsou v rozporu s obsahem odůvodnění nálezů Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 612/06
,
I. ÚS 305/06
,
I. ÚS 781/04
a
IV. ÚS 426/09
. Stěžovatel rovněž namítal průtahy v meritorním řízení s vazbou spjatém, vedeném před Okresním soudem v Karlových Varech pod sp. zn. 4 T 51/2011. Domáhal se následně, aby Ústavní soud vyslovil existenci průtahů v daném řízení, zrušil napadená usnesení obecných soudů a přiznal mu náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li podaný návrh nepřípustný (nestanoví-li citovaný zákon jinak) [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Předně nutno uvést, že teze vyslovené ve stěžovatelem označených nálezech nutno vykládat nikoliv toliko osamoceně, nýbrž i v kontextu další ustálené judikatury Ústavního soudu, tj. z pohledu souladné ucelenosti; v ní Ústavní soud opakovaně konstatoval, že do úvah (a rozhodnutí jimi podložených) plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů o vazbě známých se cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky (srov. kupř. nálezy
sp. zn. III. ÚS 18/96
,
IV. ÚS 137/2000
,
III. ÚS 121/02
,
I. ÚS 585/02
,
I. ÚS 1252/08
,
II. ÚS 1681/08
,
IV. ÚS 3294/09
,
III. ÚS 1926/10
). Tak tomu v daném případě ovšem není.
Dle Ústavního soudu napadené usnesení Krajského soudu v Plzni, jímž je precizováno jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Karlových Varech, z hlediska požadavků kladených na obsah vazebních rozhodnutí (§ 134 odst. 2 trestního řádu) a požadavků této judikatury obstojí. Stížnostní soud se s námitkami stěžovatele v nezbytném rozsahu racionálně přezkoumatelným způsobem vypořádal, v důsledku čehož lze jeho úsudek podřadit pod výraz (ústavně souladného) nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR. Procesní pochybení vytýkaná soudu prvého stupně týkající se provádění a hodnocení důkazů budou podrobena přezkumu (v následujícím řízení) v rámci rozhodování o meritu věci a v této fázi řízení tyto námitky nemají dostatečně relevantní souvislost s rozhodovacími důvody, na nichž stížnostní soud výrok napadeného rozhodnutí založil. Nadto by za této situace Ústavní soud mohl nepřiměřeně a předčasně zasáhnout do kompetence obecných soudů shromažďovat a hodnotit důkazy a ve svém důsledku tak (případně) předurčovat výsledek trestního řízení v meritu věci (srov. kupř. nález
sp. zn. Pl. ÚS 3/09
).
Z pohledu splnění formální podmínky přípustnosti (věcného projednání) návrhu týkajícího se tvrzených průtahů v řízení vedeném před Okresním soudem v Karlových Varech pod sp. zn. 4 T 51/2011, tj. subsidiarity ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) je třeba konstatovat, že navrhovatel v ústavní stížnosti neuvedl ani nikterak nedoložil (§ 72 odst. 6 téhož zákona), že by před jejím podáním uplatnil k ochraně jím namítaného porušeného práva procesní prostředek dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu).
V důsledku uvedeného Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný, zčásti jako nepřípustný odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. S ohledem na dikci ustanovení § 83 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. nebyly dány zákonné podmínky, za nichž by bylo lze přiznat stěžovateli jím požadovanou náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. srpna 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu