Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 2458/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.2458.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal as obviously unfounded for attacking sentencing instead of compensation order.

Geschäftsnummer I.ÚS 2458/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the applicant's constitutional complaint without a hearing, ruling it obviously unfounded. The applicant, a victim in a criminal case, challenged a lower court's refusal to allow her to appeal the defendant's sentencing portion rather than the compensation order. The court held that the applicant misdirected her appeal and that the Constitutional Court lacks jurisdiction to review ordinary sentencing decisions.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu; Constitutional complaints are dismissed as obviously unfounded when the applicant attacks the wrong legal provision or misdirects their appeal, thereby lacking standing to challenge the specific judicial act.

Schlagwörter

KI-generiert
obviously unfounded complaint wrong legal provision misdirected appeal Constitutional Court jurisdiction criminal sentencing review

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu
Zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu") návrhy zjevně neopodstatněné.
čl. 81 Ústavy
čl. 90 Ústavy
čl. 91 Ústavy
čl. 83 Ústavy
Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoliv běžné zákonnosti.
čl. 36 Listiny základních práv a svobod
Stěžovatelka však má za to, že došlo k porušení jejích práv zaručených jí čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl.
čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva")

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Pavla Holländera, ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. E. T., zastoupené JUDr. Kateřinou Radostovou, advokátkou, se sídlem Břehová 208/8, 110 00 Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. 9 To 119/2012, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 28. 6. 2012, stěžovatelka napadla usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. 9 To 119/2012 (dále jen "usnesení"), kterým bylo zamítnuto její odvolání jakožto poškozené proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") ze dne 30. 1. 2012 sp. zn. 6 T 80/2011 (dále jen "rozsudek").

Jak stěžovatelka uvádí, obvodní soud svým rozsudkem podle § 85 odst. 2 trestního zákoníku obžalovanému mimo jiné uložil, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou jí trestným činem způsobil. Takovouto formulaci však stěžovatelka považuje za svévoli soudu, kdy sám obviněný se vyjadřoval v tom směru, že částku ve výši 385.000 Kč má již pro ni připravenou na účtu a nejpozději do dvou týdnů ji poukáže v její prospěch. V návaznosti na to pak stěžovatelka nesouhlasí s tím, že by, jak je uvedeno v odůvodnění rozsudku, mělo být splnění povinnosti k náhradě škody obžalovaného vůči poškozené teprve předmětem sledování chování obžalovaného v pětileté zkušební době podmíněně odloženého výkonu trestu odnětí svobody.

Její odvolání bylo městským soudem odmítnuto s tím, že poškozená zjevně nebrojí proti výroku o náhradě škody, který soud prvého stupně učinil dle § 228 odst. 1 trestního řádu. Stěžovatelka však má za to, že došlo k porušení jejích práv zaručených jí čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva")

II. Zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu") návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

III. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě obecných soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90, 91 Ústavy České republiky [dále jen "Ústava"]). Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho trestněprávního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

Ústavnímu soudu nezbývá než konstatovat, že právní závěry městského soudu jsou zcela logické, správné, ba jediné možné. Stěžovatelka mající v trestním řízení postavení poškozené svým opravným prostředkem napadla nikoliv výrok o náhradě škody, nýbrž část výroku o trestu obžalovaného, což zcela zjevně není přípustné. Na odůvodnění napadeného usnesení Ústavní soud dále pro stručnost plně odkazuje.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. srpna 2012

Vojen Güttler, v.r.

předseda senátu