Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 1789/12 ECLI:CZ:US:2012:3.US.1789.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismissed appeal on bias claim based on judge's past Communist Party membership without specific evidence.

Geschäftsnummer III.ÚS 1789/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by L. K. against a regional court decision regarding a judge's recusal. The petitioner argued that the judge's past membership in the Communist Party of Czechoslovakia created an inherent bias due to shared ideological history with the petitioner's father. The court ruled that mere membership does not automatically preclude a judge and requires specific factual circumstances to prove actual bias. Consequently, the court found the procedural safeguards adequate and the complaint unfounded.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod: Past membership in the Communist Party does not automatically exclude a judge; bias must be proven by specific factual circumstances demonstrating a threat to impartiality.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal judicial impartiality bias Communist Party membership recusal grounds fair trial principles

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ústavní stížností podle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud pro porušení práva na soudní ochranu, zakotveného v čl.
čl. 90 Ústavy České republiky
čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 83 Ústavy České republiky
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, a jako takovou ji v senátu usnesením (bez jednání) odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
§ 29 a § 30 zákona o Ústavním soudu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Muchy a soudce Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. K., zastoupeného JUDr. Filipem Matoušem, advokátem se sídlem Praha 2, Lazarská 6, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2012 č. j. 27 Nc 764/2011-163, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podle § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud pro porušení práva na soudní ochranu, zakotveného v čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen “Ústava“), práva na rovné postavení účastníku dle čl. 96 odst. 1 Ústavy a práva na spravedlivý proces, zaručeného článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zrušil napadené rozhodnutí o námitce podjatosti soudkyně JUDr. Blaženy Škopkové.

Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 13 C 237/2010 o vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem vyplynulo, že stěžovatel podáním ze dne 3. listopadu 2011, doplněným dne 29. listopadu 2011, vznesl opakovaně námitku podjatosti soudkyně Okresního soudu v Příbrami JUDr. Blaženy Škopkové. Stěžovatel tvrdil, že pokud soudkyně v minulosti byla aktivní členkou KSČ a otec žalobce působil ve stejné organizaci, tedy můžou existovat „staré vazby“, které mohou mít vliv na nestrannost a nezávislost rozhodování soudu. Stěžovatel byl aktivním odpůrcem komunistické ideologie a zakládajícím členem Občanského fóra v místě bydliště. Soudkyně dle názoru stěžovatele nevede řízení nestranně, nedbá na rovná práva účastníků a porušuje právo stěžovatele na spravedlivý proces. Společná komunistická minulost soudkyně a otce žalobce je dle jeho názoru příčinou toho, že řízení neprobíhá spravedlivě a je v rozporu s procesními předpisy (neúplná protokolace při jednání, vyjádření k provedeným důkazům nejsou řádně nebo vůbec protokolovány, naopak protistraně je protokolováno vše atd.).

Stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud vyhověl jeho ústavní stížnosti a nálezem napadené rozhodnutí zrušil a současně vydal usnesení, kterým uloží Krajskému soudu v Praze, aby nahradil stěžovateli náklady řízení za právní služby před Ústavním soudem.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

Stěžovatel, dovolávajíc se soudní ochrany se zřetelem k čl. 36 odst. 1 Listiny, směřuje svoji kritiku do občanskoprávního řízení, v němž stěžovatel vznesl opakovaně námitku podjatosti soudkyně JUDr. Blaženy Škopkové. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. ledna 2012 (27 Nc 764/2011-163) rozhodl, že soudkyně Okresního soudu v Příbrami JUDr. Blažena Škopková není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. 13 C 237/2010.

Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Dle odst. 4 důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Stěžovatel odůvodňoval námitku podjatosti obdobně jako ve své dřívější námitce podjatosti ze dne 22. února 2011, o níž bylo Krajským soudem v Praze rozhodnuto usnesením ze dne 18. dubna 2011 (27 Nc 158/2011-34), že soudkyně Okresního soudu v Příbrami JUDr. Blažena Škopková není vyloučena z projednávání a rozhodování věci. Stěžovatel neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by mohly odůvodnit naplnění podmínek pro vyloučení předpokládané v ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. Proto nadále nemůže jít o nic jiného, než o posouzení, zda toto řízení svými procesními postupy se odbývalo v ústavněprávních mezích, jmenovitě zda nevybočilo ze zásad - především stěžovatelem odkazovaného - tzv. spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny; jím je garantováno, že každý se může domáhat svého práva stanoveným způsobem u nezávislého a nestranného soudu.

Toto právo stěžovateli však upřeno nebylo potud, že se mu dostalo náležitého postavení účastníka řízení. Stěžovatel je v soudním řízení zastoupen advokátem, který hájí jeho práva. Těžko lze v daném případě uvěřit tvrzením stěžovatele, že jeho přednesy a jeho vyjádření k provedeným důkazům nejsou řádně nebo vůbec protokolovány, naopak protistraně je protokolováno vše.

Kolizi s principy "spravedlivého procesu" v rovině právního posouzení věci představují nikoli "běžné" nesprávnosti, nýbrž až situace flagrantního ignorování příslušné kogentní normy nebo zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů v soudní praxi ustáleného výkladu, resp. použití výkladu, jemuž chybí smysluplné odůvodnění, jelikož tím zatěžují vydané rozhodnutí ústavněprávně relevantní svévolí, nepředvídatelností a interpretační libovůlí.

Co do důsledků členství ve věci rozhodujících soudců v KSČ, Ústavní soud v nálezu

sp. zn. I. ÚS 517/10

uvedl, že "členství soudce v KSČ ke dni 17. 11. 1989 může vydávat v jisté nebezpečí image soudcovy nestrannosti a nezávislosti, i když jen případ od případu; prosté členství v KSČ není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu, a proto míru nezávislosti a nestrannosti soudce je nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem. Účastník řízení tedy musí ohledně každého soudce, jehož podjatost by chtěl namítnout, uvést konkrétní skutečnosti, pro něž by měl za to, že soudce je z projednávané věci vyloučen." Takové skutečnosti však stěžovatel netvrdí, vyjma prostého předložení informace o jejím členství, z něhož však žádný závěr o podjatosti soudkyně nečiní.

Na podkladě řečeného je namístě závěr, že podmínky, za kterých soudy provedené řízení a jeho výsledek překračuje hranice ústavnosti, splněny nejsou, a stěžovateli se zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo.

Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, a jako takovou ji v senátu usnesením (bez jednání) odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Podle ustanovení § 83 zákona o Ústavním soudu, soudce zpravodaj rozhodne na návrh stěžovatele podaný před prvním ústním jednáním, že náklady zastoupení stěžovatele zcela nebo zčásti zaplatí stát, odůvodňují-li to jeho osobní a majetkové poměry, zejména nemá-li dostatečné prostředky k placení nákladů spojených se zastoupením (§ 29 a § 30 citovaného zákona) a nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta. V projednávané věci posledně uvedená podmínka nebyla splněna. Proto není možné návrhu stěžovatele na náhradu nákladů jeho zastoupení vyhovět (srovnej III. ÚS 3290/11 dostupné na http://nalus.usoud.cz.).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. července 2012

Jiří Mucha v. r.

předseda senátu