Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 2420/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.2420.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as manifestly unfounded regarding civil court evidence assessment.

Geschäftsnummer I.ÚS 2420/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against civil court rulings regarding an unpaid loan. The applicant argued that lower courts violated his rights by failing to evaluate evidence critically and relying solely on the defendant's claims. The court found no violation because the appellate court provided a reasoned decision and the principle of free evaluation of evidence precludes constitutional review of factual findings.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, 4; § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint as manifestly unfounded when the applicant fails to demonstrate a violation of fundamental rights, particularly where the ordinary courts have acted in accordance with the principle of free evaluation of evidence and the right to a fair trial.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal free evaluation of evidence manifestly unfounded civil procedure review fair trial principle

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
3, 4, § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu
Nejvyšší soud opodstatněně odmítl dovolání stěžovatele opírající se o § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, když dovodil, že soud I.
§ 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu
stupně) a vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč další uplatněné námitky žalobce nemohou odůvodnit přípustnost dovolání ani ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu.
§ 132 občanského soudního řádu
Nutno dodat, že z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu.
čl. 81 Ústavy České republiky
čl. 83 Ústavy České republiky
čl. 90 Ústavy České republiky

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 25. července 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů ve věci navrhovatele Mgr. M. K., zastoupeného Mgr. Kryštofem Mannem, advokátem se sídlem Praha 6, Na Ořechovce 15, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2012 č. j. 33 Cdo 1289/2010-930, rozsudkům Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočky v Táboře ze dne 2. října 2009 č. j. 15 Co 530/2009-855 a Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 23. dubna 2009 č. j. 4 C 33/2008-789, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních prav a svobod. Uvedl, že podal žalobu, ve které uplatnil částku 2 734 100,- Kč s příslušenstvím a 3 000,- USD s příslušenstvím, když ji poskytl žalovanému jako půjčku, ta mu však vrácena nebyla. Vyslovil přesvědčení, že soudy I. i II. stupně vyvodily skutková zjištění, jež v žádném případě nevyplývala z provedených důkazů, určité důkazy nehodnotily vůbec, přičemž uvěřily veškerým tvrzením žalovaného, týkajícím se jeho plnění závazků z poskytnuté půjčky. Obdobně pak byly hodnoceny důkazy k namítané částce 404 100,- Kč, ohledně které soud I. stupně vyslovil závěr, podle něhož se nejedná o závazek mezi účastníky řízení. Poukázal dále na výpovědi svědků, kteří pro svůj poměr k žalovanému i k projednávané věci nemohli být nepodjatí. Soud se v tomto směru s jeho námitkami nevypořádal, naopak z jejich svědeckých výpovědí vycházel. Poněvadž odvolací soud potvrdil rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově, který žalobu zamítl, podal dovolání k Nejvyššímu soudu, u něhož se domáhal zrušení napadených rozhodnutí, ten se však jeho námitkami nezabýval a navíc učinil dle něj zcela nesprávný závěr, že jeho dovolací důvody směřují proti správnosti odvolacího rozsudku a tyto nezakládají přípustnost dovolání, on, jako žalobce však dovolání a jeho důvody směřoval především proti rozhodnutí soudu I. stupně, který se při svém rozhodování a zejména při hodnocení důkazů řídil pokynem odvolacího soudu.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, 4, § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud opodstatněně odmítl dovolání stěžovatele opírající se o § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu, když dovodil, že soud I. stupně po zrušení jeho předcházejícího rozsudku v následném rozhodnutí nebyl limitován právním názorem odvolacího soudu, který ani ve zrušovacím rozhodnutí žádný závazný právní názor nevyslovil (jeho výtky spočívaly v procesním pochybení soudu I. stupně) a vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč další uplatněné námitky žalobce nemohou odůvodnit přípustnost dovolání ani ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal žalobcem, nyní stěžovatelem, napadený rozsudek soudu I. stupně, jímž byla v celém rozsahu zamítnuta jeho žaloba. Jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí, podrobně se s uplatněnými odvolacími námitkami vypořádal a opodstatněně shledal rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé správným, pouze ve výroku o nákladech řízení upřesnil a o částku 863,- Kč změnil jejich výši. S ohledem na v ústavní stížnosti uplatněné námitky lze na vyčerpávající odůvodnění rozsudku soudu II. stupně v dalším odkázat. Nutno dodat, že z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu. Nebylo zjištěno, že by se v předmětné věci soudy při hodnocení důkazů dostaly do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu. Proto ani Ústavní soud, který není vrcholem soustavy obecných soudů, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad touto jejich činností a, jestliže při ní postupovaly ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 81, čl. 83 a 90 Ústavy České republiky), nespadá pak do jeho pravomoci "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy provedené, i kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci

sp. zn. III. ÚS 23/93

,

III. ÚS 216/95

a násl.)

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. července 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu