Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 1957/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.1957.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against civil court verdicts for apparent lack of justification.

Geschäftsnummer IV.ÚS 1957/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by IPRES Inženiering s.r.o. against lower court decisions regarding a supply contract dispute. The applicant argued that courts failed to properly assess facts and violated fair trial rights, but the Court found no such violation. Since the Supreme Court already addressed the factual and legal arguments in its ruling, the Constitutional Court deemed the complaint clearly unfounded and dismissed it under the law on constitutional complaints.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as clearly unfounded if the applicant's claim of a fundamental rights violation is not substantiated by the facts or if the lower courts' evaluation of evidence complies with the principle of free evaluation of evidence and the right to a fair trial.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal free evaluation of evidence fair trial rights civil procedure review supreme court reasoning

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl.
čl. 1 odst. 1 Protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod
čl. 82 Ústavy České republiky
Nutno dodat, že z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy České republiky) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu.
čl. 83 Ústavy České republiky
§ 132 občanského soudního řádu
82 Ústavy České republiky) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu.
§ 409 obchodního zákoníku
§ 373 obchodního zákona

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 24. července 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické ve věci navrhovatele IPRES Inženiering s. r. o., IČ 35707739, Bratislava, Dúbravská cesta 9, Slovenská republika, zastoupeného JUDr. Tiborem Šafárikem, advokátem se sídlem Košice, Štúrova 20, s adresou pro doručování v ČR - JUDr. Petr Dutko, advokát se sídlem Přerov, Blahoslavova 71/2, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. dubna 2012 č. j. 23 Cdo 3884/2011-763, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. června 2011 č. j. 8 Cmo 140/2011-727 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. listopadu 2010 č. j. 37 Cm 96/2002-687, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 1 odst. 1 Protokolu k této úmluvě. Uvedl, že podanou žalobou uplatnil nárok na náhradu škody vzniklé mu zaviněním žalovaného, který odmítal odpovědnost za vady dodávky uplatněnou reklamacemi, soudy však neúplně zjistily skutkový stav, nevypořádaly se s uplatněnými námitkami a tím se dostaly do rozporu s řádným a spravedlivým procesem. Konečně se soudy nevypořádaly s chováním žalovaného a za mylný tak považuje názor odvolacího soudu, ve kterém ztotožňuje parametry chování účastníků kupní smlouvy a smlouvy o dílo - podle jeho přesvědčení však povinnosti zhotovitele dle smlouvy o dílo a dodavatele podle kupní smlouvy musí vést ke zjišťování diametrálně odlišných skutkových podkladů. Pro uvedené proto považuje rozhodnutí soudů za věcně nesprávná.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud (jehož usnesení stěžovatel navrhl zrušit, přičemž konkrétní výhrady k němu v ústavní stížnosti neuvedl) sice neshledal přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, spjaté se závěrem o zásadním významu napadeného rozhodnutí po právní stránce, přesto se vypořádal s námitkami žalobce týkajícími se skutkových zjištění a jejich hodnocení. Nejvyšší soud opodstatněně dospěl k závěru, že soudy na základě skutkových zjištění správně posoudily podle § 409 obchodního zákoníku, že došlo k uzavření kupní smlouvy, nezjistily porušení povinností žalované jako dodavatelky zboží a v souladu s § 373 obchodního zákona správně dovodily, že pro absenci porušení povinnosti ze závazkového vztahu není žalovaná odpovědna za vznik škody na straně žalobce. Poněvadž stěžovatel v ústavní stížnosti uplatnil shodné námitky (obsahující polemiku ke skutkovým zjištěním), lze na vyčerpávající odůvodnění usnesení dovolacího soudu v dalším odkázat. Nutno dodat, že z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy České republiky) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu. Jestliže tedy soudy respektují kautely dané tímto ustanovením, nespadá do pravomoci Ústavního soudu, "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy provedené, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval. Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy, a proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy při ní postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 83 Ústavy ČR, rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 23/93

,

III. ÚS 216/95

a násl.). V dané věci v činnosti soudů při hodnocení důkazů rozpor s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu shledán nebyl.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. července 2012

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu