Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 2370/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.2370.12.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed for lack of merit regarding legal costs allocation to a legal entity.

Geschäftsnummer I.ÚS 2370/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by GRATO spol. s r.o. against a district court's order for legal costs. The applicant argued that the court violated her rights by not considering her status as a legal entity and the necessity of legal representation. The court found the lower court's reasoning sufficient and consistent with constitutional mandates, rejecting the claim as clearly unfounded.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are rejected when the challenged court decision is substantively justified in accordance with constitutional and statutory requirements, even if the applicant disputes the specific reasoning or the applicant's status.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint legal costs allocation legal entity rights procedural fairness unfounded complaint

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Cítí se být proto navrhovatelka napadeným výrokem soudu dotčena ve svých ústavně zaručených základních právech z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod plynoucích, pročež se domáhá jeho zrušení.
§ 157 odst. 2 o. s. ř.
1 Listiny základních práv a svobod, § 157 odst. 2 o. s. ř.) vyložil.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 23. července 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů ve věci ve věci navrhovatele GRATO spol. s r. o., IČ: 41033281, se sídlem Palackého 796/57a, 353 01 Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem Janáčkovo nábř. 39/51, 150 00 Praha 5, o ústavní stížnosti proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. dubna 2012 č. j. 162 EC 789/2010-32, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Formálně bezvadnou ústavní stížností navrhovatelka napadla výrok II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. dubna 2012 č. j. 162 EC 789/2010-32, jímž byla uložena žalovanému (takto vedlejšímu účastníkovi v řízení před Ústavním soudem) povinnost zaplatit jí na náhradu nákladů řízení 300,- Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně. Stalo se tak v návaznosti na výrok I. rozsudku, kterým byl vedlejší účastník zavázán zaplatit navrhovatelce 1 008,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím z titulu přepravy městskou hromadnou dopravou bez platného jízdního dokladu, resp. následného postoupení této pohledávky navrhovatelce jako postupníkovi.

Obecnému soudu navrhovatelka ve svém návrhu vytkla svévoli v rozhodování; ta měla být dle jejího přesvědčení dána jednak odchýlením se od zásad v § 142 odst. 1 a 137 o. s. ř. vyjádřených, jednak také postupem, který obecný soud poukazem na žádné zákonné ustanovení nepodložil; příkladmo mohl dle ní nalézt oporu v § 150 nebo § 151 odst. 2 o. s. ř., nicméně tak neučinil. V této souvislosti navrhovatelka odkázala též na vývody týkající se problematiky rozhodování o nákladech řízení obsažené v nálezech Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 257/05

,

I. ÚS 191/06

,

I. ÚS 1236/07

,

I. ÚS 3923/11

, jakož i na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2008 sp. zn. Cpjn 201/2008; obecnému soudu v tom rámci vytkla porušení principu rovnosti a její znevýhodnění jen pro důvod, že je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání je nákup a vymáhání pohledávek (včetně soudního). Oproti tomu, jak navrhovatelka namítá, personální a věcné náklady s tím spjaté nezohlednil a stejně tak ani nezbytnost odborné pomoci advokáta. Cítí se být proto navrhovatelka napadeným výrokem soudu dotčena ve svých ústavně zaručených základních právech z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod plynoucích, pročež se domáhá jeho zrušení.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Navrhovatelce v jejích výtkách nebylo lze přisvědčit již potud, že co do testu ústavnosti výrok II. rozsudku (Okresního soudu v Ostravě ze dne 19. dubna 2012 č. j. 162 EC 789/2010-32) obstojí; rozhodovací důvody směřující k závěru obsaženému v nákladovém výroku - ač z hlediska výše zjevně na hranici únosnosti - obecný soud (při zohlednění specifického skutkového kontextu v sepětí s účelem právního zastoupení) dostatečně a srozumitelně ve shodě s ústavním a zákonným příkazem (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, § 157 odst. 2 o. s. ř.) vyložil.

V podrobnostech postačí odkázat na (obecně dostupný) nález

sp. zn. I. ÚS 3923/11

ze dne 29. března 2012 (http://nalus.usoud.cz), jehož se navrhovatelka taktéž, nicméně nepřiléhavě, dovolává. V něm Ústavní soud popsal ústavně souladné alternativy odůvodnění reagujícího na situaci oné navrhovatelčině (co do skutkových okolností) obdobné; argumentační schéma navrhovatelkou kritizované, jímž obecný soud svůj nákladový výrok podložil, rozhodovací důvody tohoto nálezu ovšem pokrývají. Rovněž vůči stanovisku Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2008 sp. zn. Cpjn 201/2008 se v něm Ústavní soud zřetelně vymezil a na navrhovatelkou citované nálezy kontinuálně navázal.

Nemohlo tak být rozhodnuto jinak, než jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. července 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu