Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 2603/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.2603.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against district court's partial award of litigation costs in a form letter case.

Geschäftsnummer IV.ÚS 2603/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by GRATO, s. r. o., against a district court judgment awarding only partial litigation costs. The plaintiff argued that the court failed to cite statutory provisions and acted arbitrarily by reducing costs in a 'form letter' case where she was fully successful. The court rejected these claims, citing previous decisions establishing that partial cost awards in such cases are constitutionally acceptable.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as obviously unfounded when the lower court's partial award of litigation costs in a form letter case is consistent with established precedent and does not constitute an unjustified interference with constitutional rights.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal litigation costs reduction form letter case partial cost award Czech Constitutional Court unjustified interference procedural fairness

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Art. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Art. 37 odst. 2 Listiny
Art. 90 Ústavy České republiky
§ 150 a § 151 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové, soudkyně zpravodajky Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO, s. r. o., se sídlem v Mariánských Lázních, Palackého 796/57a, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou Advokátní kanceláře se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábř. 39/51, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. dubna 2012 č. j. 123 EC 481/2010-46, v řízení o zaplacení částky 1.008,- Kč s příslušenstvím, za účasti Okresního soudu v Ostravě jako účastníka řízení a M. O. jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. 1. Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení práva na soudní ochranu, zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), práva na spravedlivý proces a práva na soudní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny a čl. 90 Ústavy České republiky, zrušení výroku II. shora označeného rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě.

2. Jak se podává z ústavní stížnosti a připojených příloh, stěžovatelka, právní nástupkyně Dopravního podniku Ostrava, a. s., se žalobou domáhala po vedlejším účastníku zaplacení částky 1.008,- Kč s příslušenstvím představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu. Přestože byla stěžovatelka ve věci zcela úspěšná, Okresní soud v Ostravě jí rozsudkem ze dne 26. dubna 2012 č. j. 123 EC 481/2010-46 přiznal ve výroku II. nárok na náhradu nákladů řízení pouze v rozsahu 2.229,60,- Kč. Nepřiznání náhrady nákladů právního zastoupení v plné výši okresní soud odůvodnil odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. 3923/11, kdy odměna za zastupování advokátem byla určena ve výši jednonásobku vymáhané částky. Konstatoval dále, že se jedná o tzv. formulářovou žalobu, jejíž návrh má podobu využitého vzoru, kde jsou měněny pouze identifikační údaje a její sepsání představuje spíše administrativní úkon.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že Okresní soud ve svém rozhodnutí neodkázal na žádné zákonné ustanovení a nepostupoval tudíž ani dle diskrečního oprávnění na snížení nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 150 a § 151 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelka měla ve věci plný úspěch a důvodně očekávala přiznání přiměřené a právními předpisy stanovené náhrady nákladů řízení. Postup okresního soudu považuje stěžovatelka za svévolný a navíc dle jejího názoru není na soudu, aby hodnotil, zda vynaložení nákladů na právní pomoc bylo pro stěžovatelku účelné či nikoliv. Na podporu své argumentace stěžovatelka odkazuje na nálezy Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 1236/07

,

I. ÚS 257/05

a

I. ÚS 191/06

a

I. ÚS 3923/11

a na vyhlášku č. 64/2012 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. S ohledem na shora uvedené stěžovatelka v závěru ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud napadený rozsudek Okresního soudu v Ostravě ve výroku II. zrušil.

II. 4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Čtvrtý senát Ústavního soudu se již v minulosti po skutkové i právní stránce obdobnou argumentací stěžovatelky zabýval, a to v usneseních

sp. zn. IV. ÚS 985/12

ze dne 26. 3. 2012,

sp. zn. IV. ÚS 1916/12

ze dne 30. 5. 2012 a dalších (všechny dostupné na http://nalus.usoud.cz), přičemž shledal, že závěr okresního soudu vedoucí k nepřiznání uplatněných nákladů řízení, jakož i postup, jímž okresní soud k tomuto závěru dospěl, je z hlediska ústavněprávního plně akceptovatelný. Od tohoto hodnocení nemá Ústavní soud důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci, proto na citovaná rozhodnutí pro stručnost v plném rozsahu odkazuje. Na věci nic nemění ani nález Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 3923/11

ze dne 29. 3. 2012 (dostupný na http://nalus.usoud.cz), neboť jak již Ústavní soud zdůraznil např. v usnesení

sp. zn. IV. ÚS 844/12

ze dne 23. 5. 2012 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), v nálezu nabídnutá eventualita hodnocení náhradově nákladových rozsudečných výroků ve věcech tzv. "formulářových žalob" je toliko jednou z více ústavně akceptovatelných možností.

6. Jelikož Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, nezbylo mu než její ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. července 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu