Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 2441/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.2441.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair compensation and process rights violated by lower court rulings.

Geschäftsnummer IV.ÚS 2441/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a lawyer representing a convicted defendant against lower court decisions denying him fees and expenses. The applicant argued that the courts violated his right to fair compensation and a fair process, but the Constitutional Court found no constitutional violation. The court ruled that its jurisdiction is limited to reviewing compliance with constitutional principles, not the substantive correctness of lower court judgments or the necessity of legal representation.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Article 83 of the Constitution: The Constitutional Court does not review the substantive correctness of ordinary court decisions; it examines only whether constitutional principles and protected rights were violated.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal substantive review limitation legal representation fees fair process rights ordinary court jurisdiction

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court
Article 83 of the Constitution

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
Case No. III. ÚS 23/93
Case No. IV. ÚS 188/94
Decision of the Constitutional Court of 6 October 2004, Case No. IV.ÚS 291/04

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně zpravodajky Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného, ve věci stěžovatele JUDr. J. Š., zastoupeného JUDr. Josefem Krlínem, advokátem, se sídlem Zeyerova 32, České Budějovice, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 4 To 260/2012-200 ze dne 27. 4. 2012 a proti usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 4 T 158/2006-191 ze dne 1. 3. 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 27. 6. 2012 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost splňující základní podmínky projednatelnosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno zejména jeho základní subjektivní právo na spravedlivou odměnu za vykonanou práci (zmnožení majetku), základní subjektivní práva na spravedlivý proces, jakož i princip stanovící orgánům státní moci rozhodovat o právech a chráněných zájmech spravedlivě, jak to podle názoru stěžovatele má na mysli Listina základních práv a svobod (dále jen "Listina"), Ústava a Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, respektive její dodatkové protokoly. V ústavní stížností napadených rozhodnutích se přitom soudy neztotožnily se stěžovatelovou argumentací, respektive s jeho žádáním, aby mu jako ustanovenému obhájci odsouzeného přiznaly odměnu a náhradu hotových výdajů v tam citované trestní věci (šlo o návrh na obnovu řízení), respektive v řízení o ústavní stížnosti navazující na zmíněnou trestní věc [zmíněné ústavní stížnosti podané prostřednictvím stěžovatele přitom Ústavní soud částečně vyhověl, neboť neshledal ústavněkonformním skutečnost, že v tehdy projednávané věci odvolací soud odmítl stížnost odsouzeného zastoupeného stěžovatelem podanou podle trestního řádu jako opožděnou].

Ústavní soud posoudil ústavní stížnost samu, jakož i napadená rozhodnutí. Přitom dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů (viz např. nález

sp. zn. III. ÚS 23/93

, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 1, str. 41) či sjednocovat jejich judikaturu. To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy); ani skutečnost, že se obecný soud opřel o právní názor (resp. výklad zákona, příp. jiného právního předpisu), se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti (viz nález

sp. zn. IV. ÚS 188/94

, Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, str. 281). Jestliže stížnost směřuje proti rozhodnutí obecného soudu, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; protože Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí, je jeho pravomoc založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízeních (rozhodnutími v nich vydaných) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku, chráněná práva nebo svobody jeho účastníka. V právě projednávané věci přitom nic takového neshledal.

Nad rámec uvedeného Ústavní soud poznamenává, že zvláště rozhodnutí odvolacího soudu v záhlaví tohoto usnesení citované je podle Ústavního soudu argumentačně přesvědčivé. Zcela odpovídá i dosavadní judikatuře Ústavního soudu [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2004

sp. zn. IV.ÚS 291/04

(U 49/35 SbNU 589)], podle níž ustanovení advokáta obecným soudem - např. osobě v postavení obviněného (případně obžalovaného či odsouzeného) podle trestního řádu - pro řízení před Ústavním soudem není možné, neboť povinná účast advokáta na straně stěžovatele v řízení před Ústavním soudem není obhajobou, nýbrž právním zastoupením osoby, která jako navrhovatel řízení podáním ústavní stížnosti zahajuje. Účelem tohoto povinného zastoupení je mimo jiné náležité předestření ústavněprávní argumentace, neboť právě a jen v mezích případného porušení ústavních kautel přezkoumává Ústavní soud navrhovatelem napadená pravomocná rozhodnutí nebo jiné zásahy orgánů veřejné moci.

Dle výše uvedených skutečností tedy dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva (svobody) stěžovatele daná ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána.

Ústavnímu soudu tedy nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněnou, odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 23. července 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu