Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 1858/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.1858.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal on court fees as clearly unfounded due to minimal intervention doctrine.

Geschäftsnummer I.ÚS 1858/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by ARGEMON INVEST s.r.o. against lower court rulings denying a refund of 300 CZK in court fees. The applicant argued that the courts incorrectly applied the post-September 2011 version of the Court Fees Act instead of the prior version. The court dismissed the appeal as clearly unfounded, citing its established doctrine of minimizing interference with public authority organs and noting that such fee disputes rarely constitute a violation of fundamental rights.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court rejects constitutional complaints as clearly unfounded when the dispute concerns minor amounts or procedural aspects of court fees, as such cases do not reach the intensity required to demonstrate a violation of fundamental rights.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal court fees refund minimal intervention doctrine fundamental rights violation procedural law interpretation

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
§ 10 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích
Její podstata spočívá v nesouhlasu s právním názorem obecných soudů, které při rozhodování o vrácení soudního poplatku postupovaly podle § 10 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném po 1.
§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu
Ústavní soud rovněž pokládá za nutné podotknout, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí o částce 300 Kč, kterou je třeba ve světle ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu nutno označit za bagatelní.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
IV. ÚS 2519/07
Constitutional Court strikes down appeal dismissal for misleading time limit notice violating fair trial rights.
III. ÚS 788/2009
Constitutional Court dismisses complaint against civil court rulings denying tax exemption due to property ownership.
IV. ÚS 271/2000
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court fee exemption ruling as non-justiciable judicial discretion.
IV. ÚS 289/03
Constitutional Court allows appeal against refusal of court fee exemption due to arbitrary judicial interpretation violating right to court.
IV. ÚS 695/01
Constitutional Court dismisses appeal claiming fair trial rights violated by small claims court rules. Stipulates that bagatelní cases do not require multi-level proceedings. Upholds district court's refusal to join related cases.
IV. ÚS 248/01
Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial due to unexamined witnesses in minor traffic damage case.
IV. ÚS 8/01
Constitutional Court dismisses appeal against traffic fine, ruling general courts handle evidence review.
III. ÚS 405/04
Constitutional complaint dismissed in trivial case where lower court's reasoning was sufficient despite minor evidentiary gaps.
III. ÚS 602/05
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding medical chamber fee as trivial and non-justiciable.
III. ÚS 748/07
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded due to trivial compensation amount.
II. ÚS 3419/11
Constitutional Court dismisses complaint over court fee refund denial due to minor law change and bagateln amount.
II. ÚS 1829/12
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding non-refund of 300 CZK court fee as manifestly unfounded.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatelky ARGEMON INVEST s.r.o., se sídlem v Českých Budějovicích, Dr. Stejskala 113/2, zastoupené JUDr. Zdeňkem Drtinou, Ph.D., advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. 30a, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 3. 2012, čj. 56 Co 119/2012-44, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2011, čj. 117 EC 332/2009-37, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízeni, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 9. 12. 2011, čj. 117 EC 332/2009-37, zamítl návrh stěžovatelky na vydání doplňujícího usnesení, kterým by bylo usnesení téhož soudu ze dne 16. 11. 2011, čj. 117 EC 332/2009-33, doplněno o výrok o vrácení soudního poplatku z žaloby ve výši 300 Kč.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 3. 2012, čj. 56 Co 119/2012-44, usnesení soudu I. stupně změnil tak, že se soudní poplatek zaplacený stěžovatelkou ve výši 300 Kč stěžovatelce nevrací, a dále vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Stěžovatelka napadá tato rozhodnutí ústavní stížností. Její podstata spočívá v nesouhlasu s právním názorem obecných soudů, které při rozhodování o vrácení soudního poplatku postupovaly podle § 10 odst. 4 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném po 1. 9. 2011. Podle mínění stěžovatele naopak mělo být postupováno dle znění účinného před tímto datem.

II. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zcela zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v podústavních předpisech měl jiný názor. Ústavní soud dále ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek má nesprávná aplikace či interpretace jednoduchého práva za následek porušení základních práv a svobod. Jedním z těchto případů jsou případy interpretace norem jednoduchého práva, která se jeví v daných souvislostech svévolnou [srov. nález Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 2519/07

ze dne 23. ledna 2008 (N 19/48 SbNU 205)].

Dále Ústavní soud připomíná svoji judikaturu vztahující se k rozhodnutím o osvobození od placení soudních poplatků (např. usnesení

sp. zn. III. ÚS 788/2009

ze dne 30. dubna 2009), v níž se opakovaně vyjádřil tak, že zpravidla nemohou být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o osvobození od soudních poplatků, i když se jeho výsledek může dotknout některého z účastníků řízení, nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Ústavní soud současně vychází z toho, že rozhodnutí o splnění zákonem stanovených podmínek pro takové osvobození spadá zásadně do rozhodovací sféry obecných soudů [srov. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 271/2000

ze dne 17. srpna 2000 (U 28/19 SbNU 275)]; případy, kdy Ústavní soud naopak ústavní stížnost otevřel věcnému posouzení, jsou relativně výjimečné a týkají se buď specifických otázek, anebo se jednalo "o svévolný výklad, např. nerespektování kogentní normy, anebo o interpretaci, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti" [viz nález

sp. zn. IV. ÚS 289/03

ze dne 31. srpna 2004 (N 125/34 SbNU 281)].

Ústavní soud rovněž pokládá za nutné podotknout, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí o částce 300 Kč, kterou je třeba ve světle ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu nutno označit za bagatelní. Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi (např. rozhodnutí ve věcech

sp. zn. IV. ÚS 695/01

,

IV. ÚS 248/01

,

IV. ÚS 8/01

,

III. ÚS 405/04

,

III. ÚS 602/05

,

III. ÚS 748/07

aj.) dal najevo, že v takových případech - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí, za něž, jak plyne z dále vyloženého, napadené rozhodnutí považovat nelze - je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena.

Výše popsaná situace, v níž by byl Ústavní soud oprávněn zasáhnout a zrušit napadená rozhodnutí, v projednávané věci nenastala. Obecné soudy vyšly z dostatečně zjištěného skutkového stavu, na který pak aplikovaly příslušná zákonná ustanovení, jež v uspokojivé míře vyložily, přičemž tento svůj postup osvětlily v odůvodnění svých rozhodnutí, která tak nelze označit za arbitrární, nadmíru formalistická či zakládající extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry.

Otázkou režimu vracení soudních poplatků v případech, kdy poplatková povinnost vznikla ještě před nabytím účinnosti vzpomínaného zákona č. 218/2011 Sb., se Ústavní soud již zabýval, přičemž dospěl k závěru, že postup, který v nyní projednávané věci zvolily obecné soudy, není neslučitelný s ústavním pořádkem (srov. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 3419/11

ze dne 7. března 2012, dostupné v on-line databázi rozhodnutí Ústavního soudu na adrese http://nalus.usoud.cz). Na závěry obsažené v citovaném usnesení - jakož i na závěry vyslovené v obdobné věci stěžovatelky, vedené pod

sp. zn. II. ÚS 1829/12

, - pro stručnost Ústavní soud plně odkazuje.

Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 23. července 2012

Vojen Güttler

předseda senátu