Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 2108/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.2108.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal as clearly unfounded regarding criminal complaint deadlines and defense counsel timing.

Geschäftsnummer I.ÚS 2108/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint without a hearing, ruling it clearly unfounded. The applicant argued that a new deadline for filing a protest against a criminal prosecution notice should have started when his defense counsel received the document, rather than when he did. The court held that the prosecution notice was properly served only to the defendant initially, and since he had no counsel at the time, no new deadline could begin for his later-appointed lawyer. Consequently, the court found no constitutional violation and dismissed the appeal under the provision for clearly unfounded requests.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as clearly unfounded without a hearing if the applicant failed to file a protest within the statutory deadline, as a new deadline does not commence for defense counsel merely upon receipt of the prosecution notice.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint criminal procedure statutory deadline defense counsel clearly unfounded service of notice protest against prosecution

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu
Zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu") návrhy zjevně neopodstatněné.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Pavla Holländera, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. M., zastoupeného Ladislavem Ejemem, advokátem, se sídlem Eliášova 998, 470 01 Česká Lípa, proti usnesení Okresního státního zastupitelství v České Lípě ze dne 23. 5. 2012, č. j. 1 ZT 94/2012-8, za účasti Okresního státního zastupitelství v České Lípě jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 6. 6. 2012, stěžovatel napadl usnesení Okresního státního zastupitelství v České Lípě (dále jen "státní zastupitelství") ze dne 23. 5. 2012, č. j. 1 ZT 94/2012-8 (dále jen "usnesení státního zastupitelství"), kterým byla jako opožděná zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Policie České republiky, KŘP Libereckého kraje, Územního odboru Česká Lípa (dále jen "policie") ze dne 5. 3. 2012, č. j. KRPL-13149-24/TČ-2011-180181-45 (dále jen "usnesení policie"), jímž bylo proti němu zahájeno trestní stíhání.

Stěžovatel uvádí, že poté, co bylo proti němu zahájeno trestní stíhání (které mu bylo dle kopie usnesení státního zastupitelství přiložené k ústavní stížnosti doručeno 11. 5. 2012 - pozn. ÚS), si dne 15. 5. 2012 zvolil obhájce na plnou moc. Tento obhájce si pak dne 18. 5. 2012 usnesení policie převzal a téhož dne proti němu podal stížnost. Tato stížnost byla následně odmítnuta jako opožděná, avšak stěžovatel s názorem státního zastupitelství, že obhájci stěžovatele, který převzal usnesení o zahájení trestního stíhání později než stěžovatel, neběží lhůta k podání stížnosti od okamžiku převzetí, a že je vázána na doručení předmětného usnesení obviněnému, nesouhlasí. Stěžovatel argumentuje, že jeho obhájce rozhodně nemohl podat jménem stěžovatele stížnost před datem převzetí plné moci dne 15. 5. 2012 a učinil tak právě dne 18. 5. 2012 na základě doručení usnesení policie obhájci. Stěžovatel přikládá kopii usnesení Okresního státního zastupitelství v Jablonci nad Nisou ze dne 12. 12. 2007, č. j. ZT 674/2007-4, ve kterém byla včasnost podání v obdobném případě posouzena ve prospěch tehdejší obviněné.

Stěžovatel je přesvědčen, že došlo k zásahu do jeho základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil.

II. Zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu") návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

III. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelova argumentace spočívá v rozdílném právním názoru na způsob počítání lhůty k podání stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Úlohou Ústavního soudu však není přehodnocování výkladu jednotlivých ustanovení obecného práva provedeného orgány k tomu oprávněnými. Toliko pokud by tento výklad porušoval základní práva stěžovatele, bylo by na Ústavním soudu, aby se věcí zabýval z ústavněprávních hledisek. Přitom žádné indicie, které by svědčily o pochybení takového druhu, Ústavní soud v posuzované věci neshledal. Orgány činné v trestním řízení dané ustanovení vyložily způsobem, který je zcela logický a který je také v dosavadní rozhodovací činnosti Ústavního soudu plně akceptován (srovnej usnesení ze dne 6. května 2003

sp. zn. II. ÚS 332/02

a ze dne 31. března 2005

sp. zn. II. ÚS 16/05

).

Za situace, kdy v době doručování usnesení o zahájení trestního stíhání daná osoba nemá obhájce a ve věci není dán důvod nutné obhajoby, se usnesení o zahájení trestního stíhání doručuje pouze jí. Jestliže pak tento obviněný své oprávnění podat stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání nevyužije, lhůta pro takové podání mu uplyne marně a až poté si teprve zvolí obhájce na plnou moc, pak doručením opisu tohoto usnesení tomuto obhájci ve smyslu § 160 odst. 2 trestního řádu nemůže začít běžet nová samostatná lhůta k podání stížnosti. Obhájce na základě plné moci udělené obviněným totiž může podávat opravné prostředky, nikoliv však vlastním jménem, nýbrž vždy za obviněného.

Stručněji řečeno, obviněný nemůže napadat pravomocné usnesení pomocí dodatečně zvoleného obhájce, neboť tomu nová lhůta neběží. Stěžovateli nic nebránilo v tom, aby proti usnesení o zahájení trestního stíhání podal stížnost. Tohoto práva ovšem v zákonné lhůtě nevyužil. Nemůže tedy v souvislosti s odmítnutím opožděně podané stížnosti důvodně poukazovat na porušení svých ústavně zaručených práv.

Co se týče usnesení Okresního státního zastupitelství v Jablonci nad Nisou ze dne 12. 12. 2007, č. j. ZT 674/2007-4, na které stěžovatel odkazuje, Ústavní soud jím není nijak vázán a způsob počítání běhu lhůty v něm užitý nepovažuje za správný.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. července 2012

Vojen Gűttler

předseda senátu