Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 2158/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.2158.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against district court's ruling on litigation cost allocation.

Geschäftsnummer I.ÚS 2158/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by GRATO spol. s r. o. against a district court order requiring the company to pay litigation costs. The complainant argued that the court improperly denied reimbursement for legal representation expenses, claiming a violation of fundamental rights. The court dismissed the complaint because it lacks jurisdiction to review the substantive correctness of lower court decisions on cost allocation.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Law č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Article 83 of the Constitution: The Constitutional Court is a judicial body protecting the constitutionality and does not have the power to review the substantive correctness of decisions by ordinary courts.

Schlagwörter

KI-generiert
Constitutional Court jurisdiction litigation cost allocation ordinary court review fundamental rights violation constitutional complaint dismissal

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court
Article 83 of the Constitution of the Czech Republic

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO spol. s r. o., se sídlem Palackého 796/57a, 353 01 Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou společnosti Sládek & Partners, advokátní kancelář, v. o. s., se sídlem Janáčkovo nábř. 51/39, 150 00 Praha 5, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2012, č. j. 162 EC 694/2010-28, za účasti Okresního soudu v Ostravě, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňuje náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví usnesení uvedený II. výrok rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2012, č. j. 162 EC 694/2010-28, kterým byla v rámci rozhodování o náhradě nákladů řízení žalovanému uložena povinnost zaplatit stěžovatelce částku ve výši 300 Kč. Stěžovatelka tvrdí, že napadeným rozhodnutím byla porušena její základní práva.

Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že napadeným rozsudkem Okresní soud v Ostravě uložil žalovanému zaplatit stěžovatelce částku ve výši 1 008 Kč spolu s úrokem z prodlení (výrok I.) a na náhradě nákladů řízení částku ve výši 300 Kč.

Ohledně nákladů řízení Okresní soud v Ostravě v rozsudku uvedl, že stěžovatelka v daném řízení byla úspěšná, proto má podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Ohledně nákladů řízení se soud dále ztotožnil se stanoviskem vycházejícím z usnesení Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 2777/11

ze dne 27. 12. 2011. Konstatoval především, že náklady na zastoupení advokátem byly neúčelně vynaloženy.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítala, že soud jí měl přiznat mimo částky 300,- Kč, představující náklady na zaplacený soudní poplatek, i náklady řízení vynaložené na právní pomoc v zájmu zajištění odborné péče při hájení jejich práv.

II. Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

Stěžovatelka podala k dnešnímu dni již několik stovek ústavních stížností, které se týkaly a týkají otázky výše náhrady nákladů řízení ve věcech, které vedla před obecnými soudy. Tyto ústavní stížnosti stěžovatelky vykazují po právní i věcné stránce shodné rozhodné rysy a byly již Ústavním soudem opakovaně posouzeny. Ústavní soud se ani v nyní předložené věci nemá důvodu odchylovat od svých závěrů, neboť neshledává v úvahách obecného soudu protiústavnost. Pro podrobné odůvodnění lze pro stručnost odkázat na usnesení ze dne 25. ledna 2012,

sp. zn. I. ÚS 44/12

; usnesení ze dne 26. března 2012;

sp. zn. IV. ÚS 985/12

; usnesení

sp. zn. I. ÚS 1498/12

ze dne 16. 5. 2012; usnesení

sp. zn. I. ÚS 1352/12

ze dne 16. 5. 2012; usnesení

sp. zn. I. ÚS 1340/12

ze dne 16. 5. 2012; usnesení

sp. zn. I. ÚS 1461/12

ze dne 16. 5. 2012 a řadu dalších, která všechna jsou stěžovatelce známa.

Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. července 2012

Vojen Güttler

předseda senátu