Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible because the applicant failed to exhaust all legal remedies.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by SQR LEXPORT s.r.o. against lower court rulings regarding a civil dispute. The applicant argued for a violation of fundamental rights but failed to exhaust all available legal remedies, specifically the appeal to the Supreme Court. The Court ruled that the constitutional complaint was inadmissible because the Supreme Court's decision represented the final legal remedy, and reviewing the case at this stage would violate the principle of legal certainty.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all legal remedies, including the final decision of the Supreme Court, as the Constitutional Court must wait for the exhaustion of all ordinary and extraordinary means of legal protection.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou o ústavní stížnosti stěžovatelky SQR LEXPORT s. r. o., se sídlem v Bohumíně, Lidická 330, zastoupené JUDr. Michalem Kačmaříkem, advokátem v Ostravě, Poštovní 2, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. října 2010 č. j. 29 Cm 159/2008-117 a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. března 2012 č. j. 7 Cmo 62/2011-185, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud vyslovil porušení Listiny základních práv a svobod a nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o 11 800 000 Kč s příslušenstvím.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že současně s ústavní stížností podala také dovolání k Nejvyššímu soudu ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ.
Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda je ústavní stížnost proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu přípustná. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je jedním z důvodů nepřípustnosti okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je totiž pojímána jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, se řídí zásadou minimalizace zásahů do jejich rozhodovací činnosti. Ústavní soud je oprávněn rozhodnutí těchto orgánů přezkoumávat pouze v případě, že byly před podáním ústavní stížnosti vyčerpány všechny ostatní prostředky k ochraně práva, s nimiž je stěžovatel oprávněn disponovat. Pojem "vyčerpání" přitom znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, ale i dosažení rozhodnutí ve věci.
Podle ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Z citovaného ustanovení v dané věci vyplývá, že běh zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu začne běžet teprve dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku; lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh není přípustný. Rozhodnutí odvolacího soudu v tomto případě není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Takovýmto posledním prostředkem je v předmětné věci dovolání podané k Nejvyššímu soudu, respektive rozhodnutí o něm. Pokud by Ústavní soud v této fázi ústavní stížnost věcně projednal a rozhodl, znamenalo by to, že rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání, tedy rozhodnutí o posledním opravném prostředku, by zůstalo nedotčeno rozhodnutím Ústavního soudu, což by bylo v rozporu s principem právní jistoty.
S ohledem na shora zmíněné skutečnosti Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako návrh, který je nepřípustný, a podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jej jako takový odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. července 2012
Jiří Mucha v. r.
soudce Ústavního soudu