Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 1276/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.1276.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismissed constitutional complaint as Constitutional Court lacks power to re-evaluate evidence or replace lower court findings.

Geschäftsnummer IV.ÚS 1276/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Orgapol, a.s., against lower court rulings rejecting a motion for enforcement of a payment order. The applicant argued that the courts violated her right to a fair trial and equality of arms by reaching conclusions she disagreed with regarding the service of a payment order. The Court ruled that it cannot act as a further instance to re-evaluate evidence or substitute the factual and legal assessments made by ordinary courts, which are not subject to such review except in specific constitutional violations.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court is not empowered to re-evaluate evidence or replace the factual and legal assessments of ordinary courts, as it is not a regular instance for reviewing their decisions.

Schlagwörter

KI-generiert
Constitutional Court jurisdiction fair trial rights equality of arms ordinary court review constitutional complaint dismissal payment order enforcement evidence re-evaluation

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Art. 36 Listiny základních práv a svobod
Art. 37 odst. 3 Listiny
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti společnosti Orgapol, a. s., se sídlem 664 03 Podolí 78, zastoupené JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem, AK se sídlem Křížová 18, 603 00 Brno proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 12. 2011 č. j. 9 Co 73/2011-201 a usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 30. 11. 2010 č. j. 30 E 1826/98-163 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svého ústavního práva na spravedlivý proces zaručeného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na rovnost účastníků zaručeného v čl. 37 odst. 3 Listiny domáhala zrušení shora uvedených usnesení obecných soudů. Porušení svých základních práv spatřovala stěžovatelka v tom, že její návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného podle platebního rozkazu Okresního soudu v Mostě k uspokojení pohledávky ve výši 670 811,- Kč s příslušenstvím byl zamítnut.

II. Obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí, jakož průběh řízení, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžovaná rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.

III. Ústavní soud shledal ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.

Ústavní soud ve své rozhodovací praxi konstantně připomíná, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy a není další pravidelnou přezkumnou instancí jejich rozhodnutí s výjimkou případů - což však projednávaná věc není - kdy postup obecných soudů mohl porušit ústavně zaručená práva či svobody [srov. např. nález

sp. zn. III. ÚS 31/97

ze dne 29. 5. 1997 (N 66/8 SbNU 149)]. Úkolem Ústavního soudu není "přehodnocovat" hodnocení důkazů provedené obecnými soudy a nahrazovat hodnocení obecných soudů, tj. skutkové a právní posouzení věci, svým vlastním [srov. nález

sp. zn. III. ÚS 23/93

ze dne 1. 2. 1994 (N 5/1 SbNU)].

Tvrzení stěžovatelky, že její základní právo na spravedlivý proces bylo obecnými soudy porušeno tím, že tyto dospěly ohledně účinků doručení předmětného platebního rozkazu ke skutkovým a právním závěrům, s nimiž stěžovatelka nesouhlasí, staví Ústavní soud do role další přezkumné instance, jíž však není.

Z hlediska stěžovatelkou namítaného porušení práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 Listiny Ústavní soud konstatuje, že toto právo zahrnuje především právo na "spravedlivé projednání věci" nezávislým a nestranným soudem, veřejně a v přiměřené lhůtě. Rovnost zbraní pak v kontextu práva na spravedlivý proces znamená, že soud je povinen dbát na rovné postavení účastníků řízení a rovnocenné možnosti k uplatnění jejich práv. Naplnění principu rovnosti zbraní proto nelze v kontextu práva na spravedlivý proces chápat jako povinnost obecných soudů přisvědčit právnímu názoru stěžovatelky, hodnotit důkazy dle představ stěžovatelky či povinnost dospět k právním či skutkovým závěrům, které stěžovatelka považuje za správné.

Ústavní soud v projednávaném případě shledal, že věc stěžovatelky byla projednána nalézacím a přezkoumána odvolacím soudem. Ohledně namítaných závěrů o doručení platebního rozkazu RNDr. J. T. Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Ústí nad Labem ve svém rozhodnutí podrobně popsal, jakými úvahami se řídil při hodnocení obou znaleckých posudků Mgr. L. P. a Mgr. J. S. a proč spolu s dalšími předloženými důkazy nepovažoval podpis na doručence platebního rozkazu za podpis povinného. Rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo založeno na racionálních a logicky přesvědčivě vybudovaných argumentačních základech, v rámci nichž se odvolací soud vypořádal s veškerými námitkami stěžovatelky. Z pohledu rovnosti zbraní měl proces před obecnými soudy kontradiktorní charakter; strany měly možnost seznámit se s připomínkami a důkazy předloženými protistranou a vyjádřit se k nim, přičemž jim byly rovnocenně dány veškeré možnosti k uplatnění jejich práv. Postup obecných soudů v předmětném řízení proto Ústavní soud shledal ústavně souladným.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 9. července 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu