Constitutional complaint dismissed due to failure to meet mandatory lawyer representation requirements under the Constitutional Court Act.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Mr. Z. A. against a Supreme Administrative Court decision. The applicant failed to appear with a mandatory lawyer, violating the requirement that parties be represented by counsel under the Constitutional Court Act. The court rejected the repeated request for a new warning, noting that the applicant had been previously informed of this procedural necessity in multiple prior cases.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; The failure to be represented by a lawyer constitutes a fatal procedural defect that leads to the dismissal of a constitutional complaint, even if the applicant has been previously warned in similar proceedings.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 3. 7. 2012 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Z. A., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2012 sp. zn. 9 Afs 13/2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 14. 6. 2012, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Nejvyššího správního soudu.
Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Dle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatel však zastoupen advokátem není.
Stěžovatel se již vícekrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem. Na tento nedostatek byl opakovaně upozorňován s poučením, že jeho neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí podané ústavní stížnosti (srov. např.
sp. zn. I. ÚS 1966/09
,
sp. zn. IV. ÚS 1796/09
a další).
Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým. Uvedené je ostatně stěžovateli známo i vzhledem k usnesením Ústavního soudu
I. ÚS 3242/09
či
II. ÚS 1536/10
vydaných v jeho věcech.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. července 2012
Michaela Židlická, v. r.
soudce zpravodaj