Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 1662/12 ECLI:CZ:US:2012:3.US.1662.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding procedural order as inadmissible under exhaustion of remedies rule.

Geschäftsnummer III.ÚS 1662/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Nichteintreten / Unzulässig (Inadmissible)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Hyposervis a.s. against a Supreme Court ruling that denied a request to suspend the enforceability of an arbitration award. The complainant argued that the appellate court violated the principle of two-instance proceedings by altering facts without allowing further argumentation. The court ruled the complaint inadmissible because the contested decision was merely a procedural order, not a final judgment on the merits, and thus could not be challenged via constitutional review.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible against procedural orders that are not final judgments on the merits, as such orders do not require exhaustion of ordinary remedies.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint inadmissibility exhaustion of remedies principle procedural order finality two-instance proceedings violation arbitration award enforcement subsidiarity of constitutional review suspension of enforceability

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a mohlo jím dojít k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod účastníka (srov.
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ust.
§ 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu
§ 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
čl. 4 Ústavy České republiky
11 Cmo 358/2011-85, a to pro porušení čl. 4 Ústavy České republiky (dále jen Ústava"), a dále čl.
čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
§ 30 a 31 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů
§ 30 a 31 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů) oprávněn pouze obecný soud.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 22. června 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Hyposervis a. s., IČ: 27206360, se sídlem Králodvorská 1086/14, 110 00 Praha 1, zastoupené JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem AK se sídlem Křižíkova 16, 186 00 Praha 8 - Karlín, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2012 č. j. 11 Cmo 358/2011-85, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 4. května 2012, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2012 č. j. 11 Cmo 358/2011-85, a to pro porušení čl. 4 Ústavy České republiky (dále jen Ústava"), a dále čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2012 č. j. 11 Cmo 358/2011-85 bylo změněno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2011 č. j. 39 Cm 117/2011-59 tak, že návrh na odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 30. července 2011 sp. zn. Rsp 1658/10 byl zamítnut.

II. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že odvolací soud se zcela odchýlil od skutkových zjištění, jaká učinil soud prvého stupně a rozhodl, aniž by umožnil stěžovatelce se k nově nastolenému meritu věci vyjádřit. Tím byla porušena zásada dvojinstančnosti řízení, neboť stěžovatelka neměla možnost hájit svá práva při zcela změněném posouzení důkazů odvolacím soudem.

III. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ust. § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

V souzené věci stěžovatelka napadá usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2012 č. j. 11 Cmo 358/2011-85, jímž bylo změněno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2011 č. j. 39 Cm 117/2011-59 tak, že návrh na odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 30. července 2011 sp. zn. Rsp 1658/10 byl zamítnut.

Rozhodnutí vrchního soudu o zamítnutí návrhu na odložení vykonatelnosti je rozhodnutím procesní povahy, které není (konečným) rozhodnutím ve věci samé, jež by bylo již procesními prostředky nenapravitelné (ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a mohlo jím dojít k zásahu do ústavně zaručených práv a svobod účastníka (srov. např. usnesení

sp. zn. II. ÚS 3152/07

,

sp. zn. III. ÚS 141/09

,

sp. zn. II. ÚS 231/09

,

sp. zn. III. ÚS 119/98

,

sp. zn. III. ÚS 1682/10

, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Posoudit, zda je možno odložit vykonatelnost rozhodnutí, je v občanském soudním řízení (ust. § 30 a 31 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů) oprávněn pouze obecný soud. Přezkoumávání reálné existence zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě, které je výrazem nezávislého soudního rozhodování, Ústavnímu soudu nepřísluší.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh, který je nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. června 2012

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj