Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 1720/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.1720.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding arbitration clause not covering separate promissory note debt.

Geschäftsnummer I.ÚS 1720/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against lower court rulings that denied his objection to court jurisdiction. The applicant argued that an arbitration clause in a loan agreement should have covered a separate promissory note, forcing the dispute to arbitration instead of court proceedings. The court found no violation of fundamental rights because the arbitration clause explicitly excluded the promissory note, which constituted a distinct and undisputed obligation.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the court finds that the alleged interference with fundamental rights is clearly unfounded.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint arbitration clause promissory note court jurisdiction fundamental rights

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 31. května 2012 v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Františka Duchoně a Pavla Holländera ve věci navrhovatele L. B., zastoupeného JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem Liberec III-Jeřáb, 1. máje 535/50, o ústavní stížnosti proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. února 2012 č. j. 5 Cmo 18/2012-43 a Městského soudu v Praze ze dne 13. prosince 2011 č. j. 23 Cm 353/2011-30, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí soudů (v návrhu s nesprávně uvedeným datem vydání usnesení Městského soudu v Praze 4. 1. 2012, správně dne 13. 12. 2011 a Vrchního soudu v Praze 13. 12. 2012, správně 13. 2. 2012), jimiž nebylo vyhověno jeho námitce směřující proti projednávání věci soudem. Poukázal na smlouvu uzavřenou mezi účastníky, na základě které měl být předmětný spor projednán před rozhodci, když ujednání rozhodčí smlouvy se vztahovalo nejen ke smlouvě o půjčce, ale také na směnku, která byla v souvislosti s půjčkou směnkou zajišťovací. Dále vyslovil přesvědčení, že soudy nesprávně hodnotily obsah uzavřené smlouvy a na základě toho svými rozhodnutími porušily jeho právo zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených usnesení zásah do práva, kterého se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Vrchní soud v Praze, který přezkoumal rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2011 č. j. 23 Cm 353/2011-30, jímž byla zamítnuta námitka žalovaného (nyní stěžovatele) vznesená proti směnečnému platebnímu rozkazu ze dne 3. 10. 2011 č. j. 23 Cm 353/2011-9 a brojící proti konání soudu s tím, že jednání o zaplacení částky 200 000,- Kč dle směnky má podle ujednání se žalobcem probíhat před rozhodcem, opodstatněně toto rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění svého usnesení se ztotožnil se závěry soudu I. stupně vyplývajícími z hodnocení smlouvy o půjčce ve výši 200 000,- Kč, uzavřené mezi účastníky dne 21. 5. 2008, včetně v ní obsažené rozhodčí doložky, a shodně pak konstatoval, že tato doložka se nevztahuje k uplatnění nároku na zaplacení předmětné a ve smlouvě výslovně nezahrnuté směnky, představující samostatný a nesporný závazek, na základě něhož pak žalobce uplatnil důvodně nárok k projednání u soudu a nikoliv v řízení před rozhodci (§ 106 odst. 1 občanského soudního řádu). Na vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí soudů lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. května 2012

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu