Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 1882/12 ECLI:CZ:US:2012:2.US.1882.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal against civil court rulings on service fees and appeal admissibility.

Geschäftsnummer II.ÚS 1882/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a company against lower court rulings regarding unpaid service fees. The applicant argued that the courts violated his rights by treating a dispute over service discounts as an unagreed penalty and by improperly handling an appeal involving two claims totaling over 10,000 CZK. The court found no violation because the lower courts correctly identified a valid discount agreement and properly applied civil procedure rules regarding appeal thresholds.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the Constitutional Court finds it manifestly unfounded, as was the case here where the lower courts' factual findings and legal reasoning regarding the service fee dispute were fully substantiated and did not infringe upon the applicant's fundamental rights.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint manifestly unfounded civil procedure service fee dispute appeal admissibility discount agreement fundamental rights

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
Obvodní soud pro Prahu 9, č. j. 52 EC 3/2010-73
Městský soud v Praze, č. j. 69 Co 305/2011-91
Obvodní soud pro Prahu 9, č. j. 67 EC 205/2010-58
Městský soud v Praze, č. j. 12 Co 354/2011-90

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 14. června 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudců Pavla Holländera a Dagmar Lastovecké ve věci p. k. Solvent s. r. o., IČ 25069497, se sídlem Praha 9, K Žižkovu 9/640, zastoupené Mgr. et Mgr. Janem Rabasem, advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 343/6, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2011 č. j. 12 Co 354/2011-90 a Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. dubna 2011 č. j. 67 EC 205/2010-58, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedl, že soud I. stupně rozhodl o jeho povinnosti zaplatit žalobci částku 13 162,04 Kč s příslušenstvím, když podle jeho přesvědčení šlo o žalobu na zaplacení pokuty, která nebyla platně sjednána, a poukázal na závěry soudu ve věci týchž účastníků, vyslovené Obvodním soudem pro Prahu 9 v rozsudku č. j. 52 EC 3/2010-73 a Městského soudu v Praze ze dne 2. 1. 2012 č. j. 69 Co 305/2011-91. Soud I. stupně uvedeným rozhodnutím ze dne 20. 4. 2011 zamítl žalobu, ve které žalobce (Kariéra spol. s r. o., IČ 62583531) požadoval zaplacení částky 83 096,70 Kč, a to se shodným odůvodněním, tj. s tvrzením, že on jako žalovaný nehradil včas za poskytnuté služby, a proto je povinen uhradit sankční plnění ve výši rovnající se dříve poskytnuté slevě. Soud II. stupně pak odvolání proti zamítavému výroku těch částek, jež nepřevyšovaly 10 000,- Kč (uplatněné u soudu I. stupně součtem), odmítl pro nepřípustnost, ohledně zbývajících nároků (na úhradu částky 13 305,70 Kč, 12 480,- Kč a 14 040,- Kč) rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. S ohledem na stanovisko obou soudů vyjádřené v odůvodněních jejich rozhodnutí považuje stížností napadené rozsudky za stojící v rozporu s vyslovenými právními názory, stejně tak v rozporu s § 202 odst. 2 občanského soudního řádu, upravujícím přípustnost odvolání - v předmětném řízení byl požadován nárok na úhradu dvou částek po 6 027,75 Kč, přesto o odvolání soud II. stupně rozhodoval.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Obvodní soud pro Prahu 9 na základě provedených důkazů důvodně nárok uplatněný žalobcem (jako nárok na úhradu ceny provedené služby) shledal opodstatněným, opírajícím se o dohodu účastníků týkající se podmínek pro poskytnutí slevy z ceny za objednané plnění, o jednání žalovaného (nyní stěžovatele) při úhradách předmětných faktur č. 0620001829 ze dne 3. 8. 2006 a č. 0620001766 ze dne 27. 7. 2006 a své rozhodnutí, kterým podané žalobě vyhověl, vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Městský soud v Praze rozsudek soudu I. stupně přezkoumal a s poukazem na provedené důkazy přisvědčil jeho skutkovým i právním závěrům o existenci nepojmenované smlouvy uzavřené mezi účastníky o podmínkách poskytnutí slevy z ceny za plnění (která nebyla posuzována jako ujednání o smluvní pokutě) a o opodstatněnosti žalobou uplatněného nároku. V odůvodnění rozsudku odvolací soud s poukazem na skutková zjištění, na obsah § 340 odst. 1, § 584 až § 587 odst. 2 obchodního zákoníku vyčerpávajícím způsobem vyložil důvody, pro které považuje rozsudek soudu I. stupně za věcně správný. Nutno dodat, že pokud stěžovatel v ústavní stížnosti poukazoval na rozdílnou praxi odvolacího soudu při přezkumu řízení o nároku nepřesahujícím 10 000,- Kč, pak řízení, jež v předmětné věci (ohledně částky dvakrát 6 027,75 Kč s přísl.) proběhlo na základě jeho odvolání, nemohlo zasáhnout do práv, zmíněných stěžovatelem v ústavní stížnosti.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. června 2012

Jiří Nykodým

předseda senátu Ústavního soudu