Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to exhaustion of ordinary remedies and premature filing.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint regarding enforcement proceedings without reaching the merits. The applicant argued a violation of fair trial rights, but the Court found the complaint procedurally flawed. It ruled the complaint inadmissible because the applicant had not exhausted all available ordinary legal remedies, specifically an appeal, which was still pending at the time of filing.
Legislator-Regeste
KI-generiertLaw No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court, § 75 para. 1; § 43 para. 1 lit. e): A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights, as the Constitutional Court acts as a last resort.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu H. R., zastoupené Mgr. Blankou Duškovou, advokátkou, se sídlem nám. gen. Knopa 837, 564 25 Žamberk, směřující proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 14. března 2012, č. j. 0 Nc 5766/2006-111, a proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 14. března 2012, č. j. 0 Nc 3013/2012-34, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podáními ze dne 22. března 2012 a 26. března 2012, která byla na podatelnu Ústavního soudu doručena dne 26. března 2012, resp. 27. března 2012, která nesplňovala náležitosti ústavní stížnosti stanovená zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), avšak která byla následně doplněna kvalifikovanou ústavní stížností podanou prostřednictvím právní zástupkyně, stěžovatelka brojila proti v záhlaví citovaným rozhodnutí týkajícím se rozhodování soudu v rámci exekuce na majetek stěžovatelky. Stěžovatelka namítala porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.
3. Dle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). V § 75 odst. 1 má tak svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, což znamená, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím tehdy, kdy náprava před těmito orgány veřejné moci již není standardním postupem možná.
4. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 14. března 2012, č. j. 0 Nc 5766/2006-111, byl zamítnut návrh stěžovatelky na zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 21. února 2006, č. j. 0 Nc 5766/2006-4. Proti tomuto usnesení bylo možné podat odvolání (viz poučení), což jak Ústavní soud ověřil dotazem u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, stěžovatelka učinila. Odvolacím soudem nebylo dosud o tomto odvolání rozhodnuto. Podání ústavní stížnosti je tedy v tuto chvíli předčasné a Ústavní soud ji musel odmítnout jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Obdobné platí i pro usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 14. března 2012, č. j. 0 Nc 3013/2012-34, jímž tento soud nevyhověl stěžovatelčině žádosti o ustanovení právního zástupce a osvobození od soudních výloh. I proti tomuto usnesení bylo podáno odvolání, o němž nebylo dosud odvolacím soudem rozhodnuto, takže i v tomto případě musela být ústavní stížnost odmítnuta pro nepřípustnost podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu z důvodu její předčasnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. června 2012
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj