Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 1823/12 ECLI:CZ:US:2012:2.US.1823.12.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to lack of finality and subsidiarity requirements in ongoing criminal proceedings.

Geschäftsnummer II.ÚS 1823/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Nichteintreten / Unzulässig (Inadmissible)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint as inadmissible because the criminal proceedings were not yet concluded. The complainant argued that judges lacked impartiality due to a remark made during the trial, but the court found the complaint premature under the principle of subsidiarity. The court ruled that the complainant must raise such objections through available procedural remedies within the ongoing trial rather than bypassing the ordinary court system.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Law No. 182/1993 Sb., on the Constitutional Court; § 43(1)(e): Constitutional complaints are inadmissible if the proceedings are not final or if the matter can be resolved through ordinary procedural remedies.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint inadmissibility principle of subsidiarity finality of proceedings procedural remedies exhaustion impartiality of judges

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law No. 182/1993 Sb., on the Constitutional Court

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. K., zastoupeného Mgr. Františkem Hynkem, advokátem se sídlem Brno, Údolní 37, proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 7 To 135/2012 ze dne 5. 4. 2012 a proti usnesení Městského soudu v Brně sp. zn. 89 T 83/2011 ze dne 1. 2. 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 5. 2012 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení obecných soudů. Domnívá se, že těmito pravomocnými rozhodnutími i v řízení před jmenovanými soudy bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo zakotvené v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a 40 odst.2. Listiny základních práv a svobod.

Krajský soud v Brně napadeným usnesením zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost stěžovatele proti shora označenému usnesení Městského soudu v Brně, jímž bylo rozhodnuto, že předseda senátu Mgr. David Otevřel a přísedící P. H. nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci stěžovatele vedené před Městským soudem v Brně pod sp. zn. 89 T 83/2011.

Stěžovatel s rozhodnutími obecných soudů nesouhlasí, neboť je přesvědčen, že vyjádření přísedícího při hlavním líčení, které se mělo vztahovat k osobě jeho obhájce, a následný postup předsedy senátu zakládají pochybnost, že nemohli v jeho trestní věci nestranně rozhodovat. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení nikterak nevysvětluje, proč nerozhodl o návrhu na přibrání znalce, který by mohl zanalyzovat zvukový nosič, na němž je zaznamenáno hlavní líčení. Ani odvolací soud nevysvětlil, proč nenařídil provedení znaleckého zkoumání zmíněného záznamu, a odpovídajícím způsobem nereagoval na předložené odborné vyjádření, z něhož je zřejmé, že přísedící vytýkanou poznámku pronesl.

Dříve než se Ústavní soud začne zabývat věcnou stránkou ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

V daném případě tomu tak není, neboť projednání předloženého návrhu brání subsidiarita ústavní stížnosti, která je jedním z pojmových znaků tohoto prostředku ochrany ústavně zaručených práv a svobod, a její uplatnění v podobě principu minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, včetně rozhodování obecných soudů. Z konstantní judikatury Ústavního soudu pak vyplývá, že ústavní soudnictví je především vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž již nelze případnou protiústavnost napravit jiným způsobem, tedy procesními prostředky v rámci právních předpisů, jež upravují příslušné (soudní) řízení. Ústavnímu soudu nepřísluší obcházet pořad práva již proto, že stojí vně systému ostatních orgánů veřejné moci, a není ani součástí soustavy obecných soudů (např.

III. ÚS 842/10

).

Stěžovatel podává ústavní stížnost v době, kdy trestní řízení nebylo dosud skončeno, a tudíž předčasně. Bude-li však nadále přesvědčen, že v průběhu trestního řízení, které stále probíhá, jedná a rozhoduje soudce, který měl být vyloučen, což by odporovalo požadavku, že projednávání a rozhodování ve věci musí být spravedlivé, má možnost takovou námitku uplatnit v rámci opravných prostředků, které trestní řád předvídá a jež jsou i ve vztahu k ní stěžovateli k dispozici.

Stěžovateli zůstává zachována možnost, aby poté, kdy bude trestní řízení definitivně ukončeno, tedy v jeho věci bude vydáno rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, podal případně k ochraně svých ústavně zaručených práv a svobod ústavní stížnost.

S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. června 2012

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj