Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 1974/12 ECLI:CZ:US:2012:3.US.1974.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint over arbitration award due to lack of procedural violation. The court found no infringement of fair trial rights. The complaint was rejected as clearly unfounded.

Geschäftsnummer III.ÚS 1974/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by EDUCTIA s.r.o. against rulings from the Regional Court and the Supreme Court regarding the annulment of arbitration awards. The applicant argued that the arbitrator failed to provide an expert report before the final decision, violating her right to a fair trial under Article 36 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court determined that the lower courts properly addressed her claims and that the procedural conduct did not infringe upon her rights, leading to the rejection of the complaint as clearly unfounded.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may reject a constitutional complaint as clearly unfounded when the ordinary courts have adequately examined the applicant's claims without finding a violation of fundamental rights or freedoms.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint rejection arbitration award annulment fair trial rights violation expert report procedural defect Charter of Fundamental Rights

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Art. 36 Listiny základních práv a svobod
§ 31 písm. e) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem prvostupňového soudu, že důvod pro zrušení rozhodčích nálezů podle § 31 písm. e) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, nebyl zjištěn.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ústavní soud proto postupoval dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Jiřího Muchy o ústavní stížnosti stěžovatelky EDUCTIA s. r. o., se sídlem Český Krumlov, Latrán 27, zastoupené JUDr. Tomášem Tomšíčkem, advokátem v Plzni, Vlastina 23, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. října 2011 č. j. 33 Cm 31/2011-107 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. února 2012 č. j. 2 Cmo 7/2012-133, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, vydaných v řízení o zrušení rozhodčího nálezu, neboť tvrdí, že jejich vydáním bylo porušeno její základní právo dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Z kopií přiložených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že ústavní stížností napadeným rozhodnutím soud prvního stupně zamítl žalobu stěžovatelky na zrušení rozhodčích nálezů, specifikovaných v rozsudku. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem prvostupňového soudu, že důvod pro zrušení rozhodčích nálezů podle § 31 písm. e) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, nebyl zjištěn. Stěžovatelce byla dána možnost věc před rozhodci projednat, o nařízeném ústním jednání byla vyrozuměna, jednání se osobně zúčastnila a byla jí dána možnost uplatnit námitky proti nárokům podle rozhodčích žalob žalovaného.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti opakuje svá tvrzení, která uplatnila již v řízení před obecnými soudy obou stupňů. Opětovně tvrdí, že pokud po rozhodci požadovala předložení znaleckého posudku, měl jej rozhodce stěžovatelce poskytnout, aby byla seznámena s jeho obsahem. Pokud se rozhodce vypořádal s provedením důkazu až v samotném rozhodnutí bez možnosti vyjádření stěžovatelky, rozhodce tak rozhodl na základě důkazu, s nímž nebyla stěžovatelka seznámena.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud není další instancí obecného soudnictví, ale orgánem ochrany ústavnosti. Do činnosti obecných soudů může zasáhnout pouze výjimečně, a to pokud dospěje k závěru, že došlo k porušení základních práv nebo svobod. Takové porušení však v dané věci neshledal.

Pokud jde o námitku stěžovatelky, týkající se předložení znaleckého posudku, s touto námitkou se řádně vypořádal již odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku. Konstatoval, že vzhledem k vědomosti stěžovatelky o tom, že ve lhůtě jednoho měsíce bude předložen žalovaným, k návrhu stěžovatelky, znalecký posudek, nelze rozhodci vytýkat, vzhledem k neformálnosti rozhodčího řízení, poté, co proběhlo ústní jednání za účasti stěžovatelky, procesní pochybení. Ze skutečnosti, že stěžovatelka nebyla následně rozhodcem již s obsahem znaleckého posudku obeznámena, nelze učinit závěr o tom, že byla postupem rozhodce zkrácena na svém právu na spravedlivý proces. Stěžovatelka měla, jako účastník řízení, možnost nahlížet do spisu, činit si opisy a pořizovat kopie listiny, stejně jako činit doplňující vyjádření. Závěr obecných soudů o tom, že stěžovatelce byla dána možnost věc před rozhodci projednat, Ústavní soud neshledal za rozporný s principy hlavy páté Listiny. Odvolací soud ve svém rozsudku srozumitelně vyložil, z jakých důvodů se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že nejsou dány důvody pro zrušení rozhodčích nálezů.

Ústavní soud uzavírá, že obecné soudy obou stupňů se tvrzeními stěžovatelky řádně zabývaly a vypořádaly se s jejími námitkami. Nedošlo tak k porušení jejího práva na spravedlivý proces. Ústavní soud proto postupoval dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a ústavní stížnost odmítl pro zjevnou neopodstatněnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. června 2012

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu