Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 1849/12 ECLI:CZ:US:2012:3.US.1849.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal against court fee exemption denial due to lack of evidence of poverty.

Geschäftsnummer III.ÚS 1849/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the petitioner's constitutional complaint regarding the denial of exemption from court fees. The petitioner argued that the lower courts ignored current financial evidence and relied on outdated facts to determine his inability to pay. The court found the complaint unfounded because the lower courts correctly applied the Civil Procedure Code and the petitioner failed to prove his current financial situation.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 138 odst. 1 občanského soudního řádu; § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court exercises extreme caution in reviewing court fee exemption cases, intervening only for arbitrary interpretation or extreme contradictions with justice principles, and defers to lower courts' factual findings on financial status.

Schlagwörter

KI-generiert
court fee exemption financial status evidence constitutional complaint dismissal Civil Procedure Code poverty assessment

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 138 odst. 1 občanského soudního řádu
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Jiřího Muchy o ústavní stížnosti stěžovatele L. P., zastoupeného Mgr. Štěpánem Tylem, advokátem v Praze 1, Havlíčkova 15, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2011 č. j. 17 Co 436/2011-244, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, vydaného v řízení o určení vlastnictví k nemovitosti, o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků, jímž mu nebylo vyhověno. Podle jeho názoru bylo napadeným rozhodnutím zasaženo do jeho základních práv dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel tvrdí, že skutková zjištění Městského soudu v Praze o jeho současných majetkových poměrech jsou v extrémním rozporu s předloženými důkazy. Městský soud v Praze nijak nepřihlédl k jeho doloženým aktuálním nepříznivým majetkovým poměrům a namísto toho však svá zjištění o jeho majetkových poměrech nepřípustně dovozoval ze skutečností, které se staly v minulosti.

Z předložených listin Ústavní soud zjistil, že usnesením ze dne 27. června 2011 č. j. 21 C 63/2011-165 Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl návrhy stěžovatele na přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Při zkoumání majetkových poměrů stěžovatele soud prvního stupně mimo jiné uvedl, že podle zprávy soudní exekutorky Mgr. I. P. v řízení pod sp. zn. 082 EX 72/08 jsou ve prospěch stěžovatele, jako oprávněného, prováděny srážky ze mzdy, kdy dosud bylo ke dni 26. 4. 2011 vyplaceno 157 070 Kč. S odkazem na podmínky, uvedené v § 138 OSŘ, soud prvního stupně dospěl k závěru, že finanční situace stěžovatele mu zaplacení poplatku umožňuje. Ve smyslu § 30 odst. 1 OSŘ z téhož důvodu zamítl soud i žádost stěžovatele o ustanovení zástupce pro řízení. O odvolání stěžovatele proti tomuto usnesení rozhodl Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením tak, že usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Na základě zkoumání poměrů stěžovatele a s odkazem na ustanovení § 138 OSŘ se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že poměry žalobce osvobození od soudního poplatku (jehož výše činí 3 000 Kč) nedovolují.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Se zřetelem k ustanovení § 138 odst. 1 OSŘ je nutno připomenout, že při rozhodování o ústavních stížnostech ve věcech nepřiznání osvobození od soudních poplatků Ústavní soud opakovaně postupuje velmi zdrženlivě. Vychází především z toho, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro takové osvobození, spadá zásadně do rozhodovací sféry obecných soudů [srov. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 271/2000

ze dne 17. 8. 2000 (U 28/19 SbNU 275)]. Případy, kdy ústavní stížnost věcně posuzoval, jsou relativně výjimečné a týkají se buď specifických otázek, nebo situací, kdy Ústavní soud dovodil, že šlo "o svévolný výklad, např. nerespektování kogentní normy, anebo o interpretaci, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti" [viz nález

sp. zn. IV. ÚS 289/03

ze dne 31. 8. 2004 (N 125/34 SbNU 281)]. O takový případ se zde nejedná. Obecné soudy obou stupňů rozhodly v souladu s relevantními ustanoveními občanského soudního řádu, přičemž odvolací soud se řádně vypořádal s námitkami stěžovatele, obsaženými v jeho odvolání. Ústavní soud v dalším odkazuje na závěry odvolacího soudu, neboť považuje za nadbytečné zde cokoli z nich opakovat.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. června 2012

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu