Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 1757/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.1757.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair litigation costs allocation violated fundamental rights.

Geschäftsnummer IV.ÚS 1757/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint regarding the allocation of litigation costs in a long-standing property dispute. The applicant argued that the lower court's application of the costs statute was unjust and violated fundamental rights, citing previous favorable rulings. The court held that assessing cost allocation is primarily a matter for ordinary courts exercising discretion and only intervenes in extreme cases of arbitrariness, which were not present here.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court exercises restraint in reviewing ordinary courts' discretionary decisions on litigation costs, intervening only when fundamental rights are violated by extreme arbitrariness.

Schlagwörter

KI-generiert
litigation costs allocation Constitutional Court review discretionary power fundamental rights violation arbitrariness standard access to court property dispute

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
§ 150 o. s. ř.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
IV. ÚS 426/03
Constitutional Court dismisses complaint as Constitutional Court lacks power to review discretionary cost rulings.
III. ÚS 259/02
JUDr. Vladimíra Jurky a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů S., spol. s r. o., se a R. S., obou zastoupených JUDr. P. O., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. února 2002, sp. zn. 18 Co 516/2001, takto:
II. ÚS 165/11
Constitutional Court annuls Supreme Court rulings for violating fair process due to insufficient good faith analysis.
II. ÚS 259/05
Constitutional Court annuls regional court ruling on litigation costs for violating equal arms and access to court rights.
I. ÚS 351/05
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court costs allocation in a guarantee case. The Supreme Court's decision was upheld as not arbitrary.
II. ÚS 549/06
Constitutional Court dismisses appeal against civil court costs order when proceedings are suspended due to withdrawal of claim.
I. ÚS 1056/07
Constitutional Court suspends enforcement of court costs order due to disproportionate harm to petitioner.
III. ÚS 1817/07
Constitutional Court partially allowed constitutional complaint, striking down excessive litigation cost award due to violation of fair process rights.
I. ÚS 1030/08
Constitutional Court reverses lower court on litigation costs due to discretionary error but denies applicant's claim.
II. ÚS 622/10
Constitutional Court partially allowed appeal, striking lower court ruling on state litigation cost recovery due to statutory limits.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 12. června 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické o ústavní stížnosti M. M., zastoupeného JUDr. Josefem Moravcem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci sp. zn. 29 Co 873/2008 ze dne 14. února 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá s tvrzením porušení čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod v záhlaví označené rozhodnutí odvolacího soudu v jeho výroku o nákladech řízení, jímž v daném dlouholetém řízení o určení vlastnictví k nemovitostem, kdy věc sama byla postupně posuzována soudy všech stupňů (soudem odvolacím a dovolacím opakovaně) i Ústavním soudem, nebylo úspěšnému stěžovateli, jenž byl v postavení žalovaného, za použití § 150 o. s. ř. přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

V podrobně rozvedených důvodech ústavní stížnosti, formálně splňující všechny zákonem stanovené náležitosti, stěžovatel po rekapitulaci průběhu dané věci, včetně obsahu postupně vydávaných rozhodnutí, dovolávaje se judikatury Ústavního soudu, z níž je citováno, včetně nálezu Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 165/11

, jímž bylo v této věci vyhověno ústavní stížnosti stěžovatele vztahující se k posouzení věci samé, obsáhle oponuje závěru odvolacího soudu pokud jde o náklady řízení s tím, že použití ustanovení § 150 o. s. ř. v daném případě s poukazem na průběh sporu a jeho okolnosti považuje za nespravedlivé, porušující shora označená základní práva.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud připomíná svou judikaturu (např. usnesení

sp. zn. IV. ÚS 426/03

,

III. ÚS 259/02

a další), v níž dal najevo, že posouzení podmínek aplikace ustanovení § 150 o. s. ř. v konkrétní věci je především záležitostí obecných soudů, na nichž je, aby uvážily, zda s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu tohoto svého diskrečního práva v otázce nákladů řízení využijí či nikoliv. Jak dále plyne z rozhodovací praxe Ústavního soudu, při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné (a k meritu věci akcesorické), postupuje tento nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například když zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem, tj. ke svévoli, nebo že bylo v tom rámci zasaženo i jiné základní právo (kupř. nálezy

sp. zn. II. ÚS 259/05

,

I. ÚS 351/05

,

II. ÚS 549/06

,

I. ÚS 1056/07

,

III. ÚS 1817/07

,

I. ÚS 1030/08

,

II. ÚS 622/10

a další). Takový stav však v posuzované věci zjištěn nebyl.

Jakkoli třeba přisvědčit stěžovateli v tom, že argumentace soudu o obtížném vymožení nákladů řízení stěžovatelem s ohledem na pobyt žalobců v cizině není argumentem právním, lze jinak z důvodů napadeného výroku dovodit, že soud k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. přistoupil proto, že se snažil zohlednit okolnosti průběhu celého řízení, včetně řízení předcházejícího kasačnímu nálezu Ústavního soudu ve věci samé. Ústavní soud tak uzavírá, že nepovažuje závěry odvolacího soudu v otázce nákladů řízení za porušující principy spravedlnosti a jeho rozhodnutí také nelze hodnotit jako rozhodnutí svévolné. Sám fakt, že stěžovatel se závěrem odvolacího soudu nesouhlasí, ještě nečiní z věci záležitost ústavněprávního charakteru. Ústavní soud tedy v daném případě porušení ústavně zaručených práv stěžovatele shora označených neshledal, a proto ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. června 2012

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu