Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 1885/12 ECLI:CZ:US:2012:2.US.1885.12.1 KI-generiert

II.ÚS 1885/12 · Ústavní soud České republiky

Geschäftsnummer II.ÚS 1885/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

V přípise ze dne 30. 5. 2012 soudce Jiří Nykodým – člen II. senátu Ústavního soudu rozhodujícího o ústavní stížnosti stěžovatele vedené pod – uvedl: „Po určitou dobu mé advokátní praxe, kterou jsem vykonával před jmenováním do funkce soudce Ústavního soudu, jsem byl ve sdružení s J. M. Vím, že J. M. v té době, i poté, poskytoval právní pomoc D. R., a to v různých oblastech. S ohledem na odstup času a absenci přímého vztahu se osobně necítím v dané věci podjatý. Nicméně s ohledem na požadavky dojmu nezaujatosti, tak jak byly vyloženy v rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kinský proti České republice (č. 42856/06 ze dne 9. února 2012) mám za to, že je na místě rozhodnout, zda jsem či nejsem v dané věci vyloučen z projednávání a rozhodování.“.

Legislator-Regeste

KI-generiert

II.ÚS 1885/12 · Ústavní soud České republiky: Podle § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu) „soudce je vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.“.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů o vyloučení soudce Ústavního soudu Jiřího Nykodýma z projednání a rozhodování ústavní stížnosti stěžovatele D. R., proti usnesení Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, Odboru závažné hospodářské trestné činnosti, 1. oddělení ze dne 15. 5. 2012 č. j. OKFK-268-96/TČ-2011-200231, proti příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem k domovní prohlídce ze dne 11. 5. 2012 č. j. 40 Nt 1433/2012-59, proti příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem k domovní prohlídce ze dne 11. 5. 2012 č. j. 40 Nt 1433/2012-55, proti příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem k prohlídce jiných prostor ze dne 11. 5. 2012 č. j. 40 Nt 1433/2012-61, proti příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem k domovní prohlídce ze dne 11. 5. 2012 č. j. 40 Nt 1433/2012-57, proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 5. 2012 č. j. 40 Nt 637/2012, proti jinému zásahu Policie ČR, Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality SKPV, Odboru závažné hospodářské trestné činnosti, 1. oddělení při provádění osobní prohlídky, domovních prohlídek a prohlídky jiných prostor a při neumožnění stěžovateli nahlédnout do spisu, takto:

Soudce Jiří Nykodým není vyloučen z projednání a rozhodování ústavní stížnosti vedené pod

sp. zn. II. ÚS 1885/12

.

Odůvodnění:

V přípise ze dne 30. 5. 2012 soudce Jiří Nykodým – člen II. senátu Ústavního soudu rozhodujícího o ústavní stížnosti stěžovatele vedené pod

sp. zn. II. ÚS 1885/12

– uvedl: „Po určitou dobu mé advokátní praxe, kterou jsem vykonával před jmenováním do funkce soudce Ústavního soudu, jsem byl ve sdružení s J. M. Vím, že J. M. v té době, i poté, poskytoval právní pomoc D. R., a to v různých oblastech. S ohledem na odstup času a absenci přímého vztahu se osobně necítím v dané věci podjatý. Nicméně s ohledem na požadavky dojmu nezaujatosti, tak jak byly vyloženy v rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kinský proti České republice (č. 42856/06 ze dne 9. února 2012) mám za to, že je na místě rozhodnout, zda jsem či nejsem v dané věci vyloučen z projednávání a rozhodování.“.

Podle § 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu) „soudce je vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.“.

První senát, určený rozvrhem práce pro rozhodnutí o vyloučení soudce Jiřího Nykodýma, neshledal, že by byly dány důvody k jeho vyloučení z projednání a rozhodování dané věci.

Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení § 36 zákona č. 182/1993 Sb. představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [srov. čl. 38 odst. 1, dále i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva")].

Nestrannost soudce dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy je třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska. Subjektivní kritérium vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě, objektivní naproti tomu o tom, že soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti.

Pokud jde o subjektivní hledisko nestrannosti, soudce Jiří Nykodým uvedl, že se necítí být ve věci ústavní stížnosti stěžovatele podjatý. Ze zásady nestrannosti a nezávislosti soudce (čl. 82 odst. 1 Ústavy) vyplývá, že osobní nestrannost soudce se předpokládá, není-li důkazu o opaku; ten však v posuzované věci předložen nebyl.

Pokud jde o objektivní kritérium, má pro posouzení námitky podjatosti klíčový význam ustanovení § 36 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb.; jde o to určit, zda nezávisle na osobním chování soudce existují některé ověřitelné skutečnosti, které mohou vzbuzovat pochybnosti o jeho nestrannosti. Jde zde mimo jiné o důvěru, jakou musí soudy v demokratické společnosti vzbuzovat u osob podléhajících jurisdikci státu, a zejména u stran sporu. Rozhodujícím prvkem je to, zda příslušné obavy mohou být pokládány za objektivně opodstatněné [srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (dále jen "ESLP") ze dne 29. března 2001 D. N. proti Švýcarsku č. 27154/95, in databáze HUDOC http://www.echr.coe.int/ECHR]. Za objektivní přitom nelze považovat to, jak se nestrannost soudce subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že konkrétní soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah [srov. i nález Ústavního soudu ze dne 27. října 2010

sp. zn. I. ÚS 370/04

(N159/35 SbNU 181)].

První senát vzal v úvahu závěry výše uvedené. Konstatuje, že s ohledem na judikaturu Ústavního soudu i ESLP nebyly v nyní posuzované věci zjištěny žádné kvalifikované okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti soudce Jiřího Nykodýma. Jmenovaný soudce nemá k účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům ani k věci z hlediska ustanovení § 36 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb. žádný významný vztah, který by mohl představovat důvod jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci; to platí i z hlediska tzv. jevové stránky nezávislosti a nestrannosti soudce. Ostatně, zmíněný J. M. stěžovatele v nynějším řízení o ústavní stížnosti ani nezastupuje.

Ze shora uvedených důvodů rozhodl I. senát Ústavního soudu tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2012

Vojen Güttler, v. r.

předseda senátu