Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 1503/12 ECLI:CZ:US:2012:2.US.1503.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair process regarding low legal fee award in small claims case.

Geschäftsnummer II.ÚS 1503/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a company seeking higher litigation costs for a small claims dispute. The lower court awarded only the court fee rather than attorney fees, reasoning that the case involved simple standardized claims where legal representation was unnecessary. The Court upheld this decision, noting that it was not arbitrary and that similar complaints had already been dismissed for identical reasons.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses constitutional complaints as obviously unfounded when the lower court's decision on litigation costs in minor cases is logically reasoned and not arbitrary, even if the award differs from previous rulings.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal litigation costs award attorney fees small claims unfair process claim standardized claims procedure

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO spol. s r. o., IČ: 41033281, Palackého 796/57a, se sídlem Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou, se sídlem Janáčkovo nábřeží 51/39, 150 00 Praha 5, směřující proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. února 2012, č. j. 162 EC 565/2010-26, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se obrátila Ústavní soud s návrhem na zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že napadeným rozsudkem bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo dle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i dle čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").

Okresní soud v Ostravě tímto rozsudkem uložil žalovanému zaplatit žalobkyni (stěžovatelce) částku ve výši 1 008 Kč spolu s úrokem z prodlení (výrok I.), a na náhradě nákladů řízení částku ve výši 300 Kč (výrok II.). Stěžovatelka, opírající svou aktivní legitimaci o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 14. 11. 2008 uzavřenou mezi společností Dopravní podnik Ostrava a. s., a společností Freedom Investment s. r. o., a navazující smlouvu uzavřenou dne 27. 11. 2008 mezi společností Freedom Investment s. r. o., a jí, žalovala jízdné v částce 8 Kč za cestování městskou hromadnou dopravou v Ostravě bez platného jízdního dokladu a přirážku ve výši 1.000 Kč. Žalovaný podepsal Dohodu s cestujícím č. E 381432, kterou se zavázal uvedenou sumu zaplatit do 15 dnů ode dne zjištění jízdy bez platného dokladu, ovšem neučinil tak. Nyní napadený výrok o náhradě nákladů řízení, kterým přiznal stěžovatelce toliko 300 Kč za zaplacený soudní poplatek a nikoliv již odměnu za právní zastoupení advokátem, okresní soud odůvodnil tím, že se nejedná o náklady vynaložené k účelnému uplatňování práva ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. V situaci, kdy stěžovatelka uplatňuje postoupené pohledávky ze smlouvy o přepravě hromadně formulářovými žalobami, jejichž zpracování nevyžaduje žádné odborné znalosti, je podle soudu namístě závěr o neúčelnosti právního zastoupení. Okresní soud navíc poukázal na skutečnost, že stěžovatelce byly proti témuž žalovanému již přiznány náklady řízení v plné výši v předchozích obsahově totožných řízeních, přičemž je věcí stěžovatelky, že všechny shodné pohledávky nezažalovala společně (aniž by takovému postupu bránila jakákoliv překážka), což je další důvod pro závěr o neúčelnosti vynaložených nákladů.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména namítá, že soud jí měl v situaci, kdy byla ve sporu úspěšná, přiznat mimo částky 300 Kč, představující náklady na zaplacený soudní poplatek, i náklady řízení vynaložené na právní pomoc v zájmu zajištění odborné péče při hájení jejích práv. Podle názoru stěžovatelky okresní soud svým rozhodnutím přivodil stěžovatelce zjevnou nespravedlnost a porušil její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i právo na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny.

Ústavní soud předesílá, že ústavní stížnost je ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou.

Stěžovatelka se obrátila na Ústavní soud již s několika desítkami typově shodných ústavních stížností. O řadě z nich již také bylo rozhodnuto (např. usnesení

sp. zn. I. ÚS 1176/12

,

II. ÚS 1295/12

,

III. ÚS 1095/12

,

IV. ÚS 1093/12

, atd., dostupná též na http://nalus.usoud.cz), přičemž vyslovené závěry se uplatní i v nyní posuzované věci, neboť není důvod se od nich jakkoliv odchýlit. Nosné důvody rozhodování jsou stěžovatelce známy, a proto postačí na ně odkázat. Lze je shrnout tak, že při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné (a k meritu věci akcesorické), tím spíše pak ve sporech o bagatelní částky, postupuje Ústavní soud nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například když zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem, tj. ke svévoli, nebo že bylo zasaženo i jiné základní právo. Napadené rozhodnutí nelze kvalifikovat jako svévolné či excesivní, jestliže jej obecný soud určitým způsobem odůvodnil, a uplatněné názory jsou logické, mají racionální základnu a v rovině práva ústavního jsou akceptovatelné. K opačnému závěru nevede ani to, že v odůvodnění nálezu

sp. zn. I. ÚS 3923/11

ze dne 29. 3. 2012, na který stěžovatelka ve svém podání odkazuje, Ústavní soud nabídl obecným soudům také jiné možnosti hodnocení nákladových výroků ve věcech tzv. "formulářových žalob" s tím, že i takové bude pokládat za ústavně konformní.

Ústavní soud tedy uzavírá, že obecný soud neporušil ústavním pořádkem zaručená základní práva a svobody stěžovatelky, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. května 2012

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu