Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 421/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.421.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding civil court evidence evaluation and medical causation findings.

Geschäftsnummer IV.ÚS 421/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against lower court rulings regarding medical compensation. The applicant argued that the courts failed to properly evaluate evidence linking his liver damage to Hepatitis C infection and denied specific claims for medical expenses. The court held that it lacks the authority to re-evaluate factual findings or evidence assessment made by ordinary courts unless they are in extreme contradiction with established facts.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court is not empowered to re-evaluate the assessment of evidence by ordinary courts and will only intervene if legal conclusions are in extreme contradiction with established facts.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint ordinary courts evidence assessment medical causation hepatitis C judicial review compensation claims

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 of the Act on the Constitutional Court
§ 43 paragraph 2 letter a) of the Act on the Constitutional Court

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
Decision of the Constitutional Court of 20 June 1995, no. III. ÚS 84/94
Decision of the Constitutional Court of 1 February 1994, no. III. ÚS 23/93

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické ve věci stěžovatele Š. Š., právně zastoupeného advokátem Mgr. Igorem Penkou, Zahradnická 223/6, Brno, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2010 sp. zn. 61 C 163/2006, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 2. 2011 sp. zn. 15 Co 354/2010 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2012 sp. zn. 21 Cdo 1619/2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 6. 2. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a po odstranění vad návrhu konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II. Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal zaplacení částky 739.072,- Kč jako náhrady nákladů za úhradu léků, dietní stravování a další náklady spojené s léčením. Počátkem roku 1984 se u stěžovatele projevily první příznaky onemocnění hepatitidou A, přičemž od té doby se jeho zdravotní stav neustále zhoršuje. V roce 1986 byl stěžovateli diagnostikován diabetes melitus, v roce 1988 došlo k difúzní poruše jaterního parenchymu a od roku 1998 byl stěžovateli přiznán invalidní důchod. V roce 1987 byla u něj diagnostikována hepatitida C. Mezitimním rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 3. 1996 č. j. 50 C 88/94 - 34 byl stěžovateli přiznán základ nároku. Dalším rozhodnutím mu byla přiznána souhrnná částka 448.147,60,- Kč, představující součet náhrad za ztrátu na výdělku od 1. 9. 1992 do 31. 5. 1998, náhrada nákladů na medikaci léku Legalon Dirasten v období od 1. 6. 1992 do 31. 1. 1998 a renta za období od 6. 2. 1984 do 31. 8. 1992, bolestné ve výši 2250,- Kč, ztížení společenského uplatnění ve výši 3.000,- Kč a náklady léčení ve výši 22.500,- Kč. Do budoucna mu byla přiznána měsíční renta ve výši 10.528,- Kč, která byla vyplácena do prosince 2005. Návrhem ze dne 1. 6. 2006 se stěžovatel domáhal na České republice částky 739.072,- Kč, a to z titulu markantního zhoršení zdravotního stavu.

Pro účely posouzení souvislosti mezi zdravotním stavem stěžovatele v roce 1984 a zdravotním stavem v současné době nařídil soud vypracování znaleckého posudku, a to lékařskou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci. Tento posudek konstatoval, že postižení jater je jednoznačně v souvislosti s infekcí hepatitidy C. Posudek nevylučuje mimojaterní poškození v důsledku hepatitidy C. Stěžovatel v rámci řízení před obecnými soudy poukazoval na lékařské posudky, které byly zpracovány v rámci předchozích soudních řízení. Stěžovatel v rámci své ústavní stížnosti snažil zpochybnit závěry obecných soudů a prokázat příčinnou souvislost mezi svým současným zdravotním stavem a pracovními podmínkami, v nichž působil v 80. letech minulého století. Nalézací soud měl dle stěžovatele při tak závažné problematice nařídit vypracování souběžného, případně revizního znaleckého posudku, který by s větší jistotou objasnil dokazované skutečnosti. To platí zejména v případě, kdy nově vypracovaný posudek je v rozporu s předchozími posudky. Soud v řízení považoval za stěžejní jediný znalecký posudek vypracovaný Lékařskou fakultou v Olomouci.

III. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo- -li takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existenci takového zásahu však Ústavní soud neshledal.

Pokud jde o tu část ústavní stížnosti, v níž stěžovatel polemizuje s hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy, odkazuje Ústavní soud v této souvislosti na svou ustálenou judikaturu, dle níž je Ústavní soud povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995

sp. zn. III. ÚS 84/94

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 3, nález č. 34, str. 257). Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal. Ústavnímu soudu nezbývá než připomenout, že mu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval (srov. nález Ústavního soudu ze dne 1. 2. 1994,

sp. zn. III. ÚS 23/93

, publikován ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, svazek 1, nález č. 5, str. 41).

Obecný soud v každé fázi řízení váží, které důkazy je třeba provést, případně, zda a nakolik se jeví nezbytné dosavadní stav dokazování doplnit, řečeno jinými slovy posuzuje též, nakolik se jeví návrhy stran na doplňování dokazování důvodné. Význam jednotlivých důkazů a jejich váha se objeví až při konečném zhodnocení důkazních materiálů. Shromážděné důkazy soud hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, což je třeba v předmětném případě obzvláště zdůraznit. Rozhodnutí o rozsahu dokazování spadá do výlučné pravomoci obecného soudu. Z principu rovnosti účastníků nevyplývá, že by byl obecný soud povinen vyhovět všem důkazním návrhům účastníků řízení, případně, že by důkazy provedené z jejich podnětu měly být učiněny v nějakém úměrném poměru. Je na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je právně významná pro zjištění skutkového stavu. Nalézací soud se navíc zabýval i předchozími znaleckými posudky, a to v tom smyslu, že poslední znalecký posudek vychází mimo jiné z toho, že lékařská věda v 80. letech minulého století nebyla schopna rozpoznat virus hepatitidy C, jímž stěžovatel nepochybně trpí. Soudy se ve své argumentaci vypořádaly i s důvody, pro které nemohla být hepatitida C u stěžovatele dříve diagnostikována a proč nelze dohledat příčinnou souvislost mezi nedodržováním hygienických předpisů na pracovišti stěžovatele a jeho současným zdravotním stavem.

Z ústavněprávního hlediska tak není obecným soudům čeho vytknout.

Jelikož Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do stěžovatelových ústavně zaručených práv, nezbylo mu než jeho ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu