Constitutional Court dismisses taxpayer's appeal claiming violation of due process and right to defense in VAT tax proceedings.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Goldfein CZ s. r. o. against a Supreme Administrative Court judgment. The taxpayer argued that administrative authorities and courts incorrectly assessed evidence regarding VAT deduction claims for packaging and cleaning services. The court ruled that the complaint was unfounded because the lower courts properly addressed the taxpayer's arguments and the Constitutional Court does not routinely review administrative legality absent a direct violation of constitutional rights.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 of the Act on the Constitutional Court; § 43 para. 2 lit. a) of the Act on the Constitutional Court: The Constitutional Court does not review the legality of ordinary court decisions unless they directly infringe upon constitutionally guaranteed rights, and it dismisses complaints where lower courts have thoroughly addressed the taxpayer's arguments without error.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické, ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Goldfein CZ s. r. o., Na Ležánkách 1624, Pardubice, právně zastoupené advokátkou Mgr. Hedvikou Hartmanovou, Ovocný trh 1096/8, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2012 sp. zn. 8 Afs 40/2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Ústavnímu soudu byl dne 18. 4. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení výše citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II. Z obsahu ústavní stížnosti a ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") sp. zn. 31 Af 115/2010, který si za účelem posouzení důvodnosti ústavní stížnosti Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že stěžovatelce byla rozhodnutími Finančního úřadu v Pardubicích dodatečně vyměřena daň z přidané hodnoty za zdaňovací období leden až prosinec roku 2006 v celkové výši 903.227,- Kč. Správce daně neuznal nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, který měl stěžovatelce vzniknout v souvislosti s balícími a úklidovými pracemi, dodávanými společností BPP Trading s. r. o., na základě smlouvy o dílo.
Odvolání stěžovatelky bylo rozhodnutím Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 9. 8. 2010 č. j. 5262/10-1300-602331 zamítnuto. Rozsudkem krajského soudu dne 31. 3. 2011 31 sp. zn. Af 115/2010 byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí finančního ředitelství a rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2012 sp. zn. 8 Afs 40/2011 byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku krajského soudu.
Posledně uvedené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu napadla stěžovatelka svou ústavní stížností, v níž namítala, že byla porušena její ústavně zaručená práva plynoucí z čl. 2 odst. 3 a čl. 90 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2, čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podstatou ústavní stížnosti byl, stručně řečeno, nesouhlas stěžovatelky se závěry správních orgánů, resp. správních soudů, dle nichž stěžovatelka neunesla důkazní břemeno, neboť neprokázala, že došlo k uskutečnění deklarovaných zdanitelných plnění. Stěžovatelka měla za to, že důkazy provedené v předchozím průběhu řízení nebyly správně vyhodnoceny a skutkové okolnosti nebyly správně zjištěny a setrvala na svém přesvědčení, že jí v souvislosti s balícími a úklidovými pracemi dodávanými třetí osobou vznikl nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, který orgány veřejné moci neoprávněně neuznaly.
III. Ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo- -li by takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, byl by Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. O takový případ se však v projednávané věci nejednalo.
Ústavní soud připomíná, že se zcela (doslovně) totožnými námitkami stěžovatelky již zabýval v usnesení
sp. zn. IV. ÚS 870/12
ze dne 2. 5. 2012 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), přičemž tyto neshledal důvodnými. Jediným podstatným rozdílem oproti nyní projednávané věci bylo, že se v případě citovaného usnesení jednalo o doměření daně z příjmů právnických osob za období roku 2005, zatímco ve věci nyní projednávané byla předmětem řízení daň z přidané hodnoty za období listopad a prosinec 2006. Jelikož podstata napadených rozhodnutí byla v obou případech shodná, tzn. neunesení důkazního břemene stěžovatelkou ve vztahu k uskutečnění deklarovaných balících a úklidových prací společností BPP Trading s. r. o., a shodná byla rovněž, v části týkající se vypořádání námitek stěžovatelky, odůvodnění obou rozsudků Nejvyššího správního soudu, považuje Ústavní soud pro stručnost za dostatečné na usnesení
sp. zn. IV. ÚS 870/12
ze dne 2. 5. 2012 odkázat. I v nyní projednávané věci platí, že se Nejvyšší správní soud se všemi námitkami stěžovatelky důsledně vypořádal a jeho závěrům nebylo možno z hlediska ústavněprávního nic vytknout. Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. května 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu