Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 1433/12 ECLI:CZ:US:2012:2.US.1433.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses taxpayer's appeal claiming administrative bodies violated property rights by denying tax deductions.

Geschäftsnummer II.ÚS 1433/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the taxpayer's constitutional complaint against the Supreme Administrative Court's refusal to overturn administrative decisions denying tax deductions. The taxpayer argued that the burden of proof was incorrectly placed on her despite presenting evidence, violating her property rights. The Court dismissed the appeal as clearly unfounded, citing an identical prior ruling on a similar issue for a different tax year.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 34, § 72, § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court rejects a constitutional complaint as clearly unfounded when the applicant's arguments are identical to those in a previously decided case with only a different factual timeframe.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint tax deduction denial burden of proof property rights violation clearly unfounded appeal precedent reliance administrative tax procedure

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 34, § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod
čl. 11 Listiny základních práv a svobod
§ 31 odst. 8 a 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ve světle řečeného tak Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka, soudkyně Dagmar Lastovecké a soudce Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti Goldfein CZ, s. r. o., se sídlem Na Ležánkách 1642, 530 03 Pardubice, zastoupené Mgr. Hedvikou Hartmanovou, advokátkou se sídlem Ovocný trh 1096/8, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu, č. j. 8 Afs 39/2011-109 ze dne 28. prosince 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která byla podána řádně a včas (§ 34, § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít k porušení ustanovení čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 Listiny.

V ústavní stížnosti stěžovatelka Nejvyššímu správnímu soudu vytkla, že akceptoval postup správních orgánů, které neuznaly některé její daňově uznatelné náklady za rok 2007. Závěr správních orgánů i správních soudů, podle něhož při prokazování daňově uznatelných nákladů neunesla důkazní břemeno, považuje stěžovatelka za zcela rozporný se zjištěným skutkovým stavem. Stěžovatelka dle svého názoru důkazní břemeno unesla, a pakliže měl správce daně o jí tvrzených a dokazovaných skutečnostech pochybnosti, měl tuto svou domněnku prokázat sám (ve smyslu ustanovení § 31 odst. 8 a 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů) a nikoliv požadovat další důkazy po stěžovatelce.

Na závěr své ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud dotčené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zrušil.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelky i obsah naříkaného soudního aktu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je na tomto místě nucen konstatovat, že bližší obsah ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí, jakož i průběh soudního řízení před správními soudy (a předtím před finančními orgány) netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak rozporované rozhodnutí, tak i průběh procesu jsou účastníkům řízení známy, a to zvláště s ohledem na identický spor vedený u Ústavního soudu pod

sp. zn. IV. ÚS 870/12

, v němž stěžovatelka naříkala zcela stejný postup správních orgánů i správních soudů, když jedinou odlišností je časové období, za které správní orgány (a posléze i správní soudy) neuznaly některé její daňově uznatelné náklady. Ve výše uvedeném řízení se jednalo o rok 2005, v nyní projednávané věci jde o daňově uznatelné náklady za rok 2007. Ústavní soud se s argumentací stěžovatelky, která je shodná i v nyní projednávané věci, neztotožnil a její návrh na zrušení příslušného rozhodnutí kasačního soudu ve svém usnesení ze dne 2. května 2012 odmítl jako zjevně neopodstatněný. Ústavní soud nemá důvod se od svých závěrů vyslovených v tomto usnesení jakkoli odchylovat ani zde, a proto na ně zcela odkazuje.

Ve světle řečeného tak Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 17. května 2012

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu