Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding denial of litigation costs for a non-initiating party in administrative proceedings.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by RIM ENGINEERING, s. r. o., against a court ruling denying litigation costs. The applicant argued that denying costs violated their procedural rights since they were merely a defender rather than the initiator of the proceedings. The court rejected this claim, citing its established jurisprudence that constitutional complaints regarding litigation costs are generally inadmissible due to their minor significance and accessory nature.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints concerning the allocation of litigation costs are inadmissible as they lack sufficient importance to warrant constitutional review.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 15. května 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti společnosti RIM ENGINEERING, s. r. o. se sídlem v Praze, Malá Strana, Letenská 121/8, zastoupené Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 204/21, proti výroku o nákladech řízení usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. 44 A 116/2011 ze dne 15. února 2012 a o návrhu na zrušení ustanovení § 60 odst. 3 soudního řádu správního, takto:
Ústavní stížnost a návrh na zrušení zákonného ustanovení se odmítají.
Odůvodnění
Stěžovatelka svou ústavní stížnost napadá, s tvrzením porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR, v záhlaví označené rozhodnutí správního soudu, vydané v řízení, v němž měla postavení zúčastněné osoby, jímž nebylo po odmítnutí žaloby žádnému z účastníků přiznáno právo na náhradu nákladů řízení s odkazem na ustanovení § 60 odst. 3 soudního řádu správního, jehož zrušení stěžovatelka současně navrhuje. Uvedený postup správního soudu, pokud jde o rozhodnutí o nákladech řízení, nepovažuje za správný, neboť žalobě nebylo vyhověno, a nepřiznání nákladů řízení považuje za podstatné porušení jejích procesních práv, když sama nebyla iniciátorem řízení a pouze se bránila. V podstatě z těchto ve stížnosti dále rozvedených důvodů navrhuje, aby Ústavní soud napadené usnesení zrušil a případně zrušil i aplikované ustanovení.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
V posuzovaném případě Ústavní soud důvod pro svůj zásah neshledal. Stěžovatelka učinila předmětem své ústavní stížnosti náhradu nákladů uvedeného řízení, vzniklých jí zastoupením advokátem, jež by s ohledem na advokátní tarif představovaly částku cca 4 500,- Kč. Aniž by Ústavní soud shora uvedenou aplikaci podústavního práva obecným soudem hodnotil, připomíná svou judikaturu bagatelních věcí se týkající (např. rozhodnutí
sp. zn. IV. ÚS 2777/11
), z níž mimo jiné plyne, že na malý význam ústavní stížnosti jako důvod zjevné neopodstatněnosti také Ústavní soud usuzoval již ze samotné skutečnosti, že její podstatou byl spor o náhradu nákladů řízení (srov. např. usnesení
sp. zn. II. ÚS 3409/10
a v něm citovaná rozhodnutí). Při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné (a k meritu věci akcesorické), Ústavní soud postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně (kupř. nálezy
sp. zn. II. ÚS 259/05
,
I. ÚS 351/05
,
II. ÚS 549/06
,
I. ÚS 1056/07
,
III. ÚS 1817/07
,
I. ÚS 1030/08
,
II. ÚS 622/10
a další). Stav vyžadující zásah Ústavního soudu v daném případě zjištěn nebyl, a proto byla stížnost posouzena jako neopodstatněná. Pokud jde o návrh stěžovatelky na zrušení zákonného ustanovení, lze odkázat na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, z níž vyplývá, že v případě odmítnutí stížnosti z důvodů uvedených v ustanovení § 43 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu sdílí procesně její osud i tento návrh. Za tohoto stavu byly ústavní stížnost a s ní spojený návrh na zrušení ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuty podle § 43 odst. 2 písm. a), b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. května 2012
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu