Constitutional Court dismisses second identical constitutional complaint as obviously unfounded due to prior rejection.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint as obviously unfounded. The applicant argued that the Supreme Administrative Court violated fundamental rights by rejecting a tax-related claim based on statute of limitations. The Court noted that it had already rejected an identical complaint regarding the same legal issue in a previous decision and deemed a new review unnecessary.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; If a constitutional complaint is identical to one previously rejected as obviously unfounded, the Court dismisses the new complaint without re-examining the merits.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. H., zastoupeného JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Dukelská 15, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2011, čj. 2 Afs 65/2011 - 65, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví označeného rozsudku, jímž Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 4. 2011, čj. 31 Af 134/2010 - 32. Podle stěžovatele tímto rozsudkem Nejvyššího správního soudu byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.
Jak Ústavní soud zjistil ze své evidence, stěžovatel podal obsahově i argumentačně shodnou ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 4. 2011, čj. 2 Afs 82/2010 - 56, která byla Ústavním soudem odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud se v podstatě stejnou věcí zabýval v usnesení ze dne 12. 4. 2012,
sp. zn. IV. ÚS 1922/11
, které bylo stěžovateli doručeno, nepovažuje Ústavní soud za nezbytné znovu rekapitulovat bližší obsah ústavní stížnosti ani obsah rozsudku Nejvyššího správního soudu, neboť ten řešil v předmětné věci stejnou právní otázku, týkající se námitky promlčení, podané stěžovatelem proti rozhodnutí správce daně.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud v plném rozsahu odkazuje na již zmíněné usnesení
sp. zn. IV. ÚS 1922/11
s tím, že není důvod, proč by se měl od právního názoru v něm uvedeném odchýlit.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. května 2012
Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu