Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded regarding limited litigation costs award.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by GRATO, spol. s r.o., against the lower court's decision awarding only 300 Kč in litigation costs. The complainant argued that the partial award violated their fundamental rights, claiming the case required legal representation despite its simplicity. The court found the lower court's reasoning sufficient and dismissed the complaint as obviously unfounded under the Constitutional Court Act.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints regarding litigation costs are rejected as obviously unfounded unless the lower court acted arbitrarily or violated fundamental rights.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele GRATO, spol. s r. o., se sídlem Mariánské Lázně, Palackého 796/57a, zastoupeného Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou AK se sídlem Janáčkovo nábřeží 39/51, Praha 5, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2012 č. j. 123 EC 127/2010-36, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel ústavní stížností napadá, s tvrzením o porušení svých základních práv zaručených zejména článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), článkem 90 Ústavy, v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu, a to v jeho výroku o nákladech řízení.
Napadeným rozsudkem rozhodl Okresní soud v Ostravě v řízení o žalobě stěžovatele - právního nástupce Dopravního podniku Ostrava, a. s. - pro zaplacení částky 1 008 Kč s přísl., představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu, tak, že žalovaná je povinna žalovanou částku s příslušenstvím stěžovateli zaplatit. Náhradu nákladů řízení stěžovateli - jako procesně úspěšnému žalobci - přiznal, leč toliko ve výši 300 Kč, představující náklady na zaplacený soudní poplatek. Podle přesvědčení soudu nelze totiž žádné náklady, jež účastníku vzniknou při zneužívání práva na právní pomoc v řízení před soudem, považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť v právě projednávané jde o typově jednoduchý spor a úkony v něm činěné nevyžadují pomoc osoby s právnickým vzděláním.
V podrobně odůvodněné ústavní stížnosti, dovolávaje se soudní judikatury, z níž je citováno i rozhodnutí Ústavního soudu, stěžovatel obsáhle oponuje závěrům obecného soudu; jeho rozhodnutí považuje mj. za nedostatečně odůvodněné a uvádí řadu argumentů, podle něj svědčících zejména názoru, že náhrada nákladů řízení mu měla být přiznána v jím požadovaném rozsahu.
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
Jak plyne z rozhodovací praxe Ústavního soudu, při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné (a k meritu věci akcesorické), postupuje nanejvýš zdrženlivě; ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například pokud zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem, tj. ke svévoli, nebo že bylo v tom rámci zasaženo i jiné základní právo (kupř. nálezy
sp. zn. II. ÚS 259/05
,
I. ÚS 351/05
,
II. ÚS 549/06
,
I. ÚS 1056/07
,
III. ÚS 1817/07
,
I. ÚS 1030/08
,
II. ÚS 622/10
a další).
V posuzovaném případě Ústavní soud důvod pro svůj zásah nezjistil. Obecný soud se danou věcí, a to i při rozhodování o nákladech řízení, dostatečně zabýval. Rozvedl důvody - zejména poukazem na předmět činnosti stěžovatele - pro které stěžovateli náhradu nákladů přiznal jen částečně. Je nutno v této souvislosti poznamenat, že právě projednávaná ústavní stížnost je typově podobná i rozsáhlé judikatuře Ústavního soudu ve věci společností Bazcom, a. s. (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 1. 2012,
sp. zn. I. ÚS 3679/11
), kde Ústavní soud svoje postoje k tomuto typu sporů vyjádřil opakovaně a náležitě.
Za tohoto stavu byla ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. května 2012
JUDr. Vojen Güttler
předseda senátu